| uk.abstract.cs | Práci lze chápat jako případovou studii blízkovýchodního uprchlictví, zpracovanou na příkladu konkrétní blízkovýchodní menšiny, a to iráckých jezídů. Základem práce jsou výzkumné rozhovory, které byly sbírány na jaře roku 2016 v severním Iráku, nacházejícím se pod kontrolou Kurdské regionální vlády. Cílem bylo odkrýt perspektivy a motivace tzv. vnitřně přesídlených osob (IDPs), zejména s ohledem na to, jak uvažují a jak se rozhodují ve věci své další migrace: tedy mezi návratem do svých domovů v Sindžáru, odchodem do Evropy, nebo usazením se v severním Kurdistánu. Rozhovory proto probíhaly především s vnitřně přesídlenými osobami v uprchlických táborech, ale také na jiných lokacích (veřejné budovy). Doplňkové rozhovory byly pořizovány s politickými, kmenovými a náboženskými vůdci z řad jezídské menšiny. Jakkoliv můžeme předpokládat, že hlavní motivací pro odchod do Evropy byl útok Islámského státu a následná genocida jezídské komunity, skutečné motivy pro emigraci jsou daleko komplexnější a mají také hlubší historickou souvislost. Data byla následně analyzována s pomocí metody zakotvené teorie, odkryto bylo větší množství dílčích motivů i obecnějších faktorů migrace a vztahů mezi nimi. Jde o následující obecné motivy: nedůvěra k centrální vládě (neschopnost menšiny ochránit, poté neschopnost jim pomoci, nakonec neschopnost vyšetřit válečné zločiny a pohnat ke spravedlnosti viníky), nedůvěra ke kurdské regionální vládě („zrada“ ze strany kurdské pešmergy, která jezídy přes sliby neochránila, ale i dlouhodobější pocit diskriminace ze strany kurdských institucí), nedůvěra k bývalým arabským sousedům (téma kolaborace s Islámským státem), nedůvěra v muslimskou „majoritu“ (téma islámské radikalizace po roce 2003, hlubší kořeny xenofobie), nedůvěra ve vlastní kmenové a politické elity (pocit „zrady“, neochota pomoci), narušení a zpochybnění tradičních sociálních a normativních struktur (legitimita prince, genderové vztahy), prohlubující se ekonomická krize v iráckém Kurdistánu (inflace, nedostatek pracovních míst), špatná situace v uprchlických táborech („provizorium“), vznik nové migrační dynamiky (odchod elit, demonstrační efekt syrských uprchlíků). Na obecnější úrovni je touha emigrovat do Evropy dána kombinací tří nutných, ale nepostačujících faktorů: radikalizace okolní muslimské společnosti, neschopnosti státních institucí menšiny ochránit, neochoty jezídských elit převzít tyto funkce od kolabujících či zkorumpovaných státních struktur. | cs |
