Patron-Client Relations and Ethnic Cleansing: An Analysis of Third-Party Influence in the First Nagorno-Karabakh War

Abstract

How does the presence of a patron-client relation contribute the onset of ethnic cleansing? There has been a growing body of literature examining the complexities of ethnic cleansing as a concept and the various determinants that contribute to the onset of such phenomenon. Michael Mann's theorization that ethnic cleansing occurs when the democratization process is weaponized by political elites seeking to maintain their power, resulting in the egalitarian and inclusive principals of democracy being supplanted by an exclusionary, ethno-nationalist conception of the nation-state. I argue that the incorporation of the patron-client model of international relations would build upon Mann's theorization of ethnic cleansing by providing a more in-depth understanding of how military aid and ideological legitimacy from a patron state contributes to a state adopting the violent and exclusionary policy of ethnic cleansing. A case study of the First Nagorno-Karabakh War (1988-1994) confirms the importance of analyzing existing patron-client relations, as the Armenian political elite, intelligentsia, and military aid played a significant role in the escalation of the conflict into ethnic cleansing.

Jak přispívá přítomnost vztahu patrona a klienta k nástupu etnických čistek? V poslední době se množí literatura zabývající se složitostí etnických čistek jako konceptu a různými faktory, které přispívají k jejich vzniku. Teorie Michaela Manna, podle níž k etnickým čistkám dochází, když proces demokratizace ozbrojí politické elity usilující o udržení své moci, což vede k tomu, že rovnostářské a inkluzivní principy demokracie jsou nahrazeny vylučujícím, etnonacionalistickým pojetím národního státu. Tvrdím, že začlenění modelu patron-klient mezinárodních vztahů by navázalo na Mannovu teoretizaci etnických čistek tím, že by poskytlo hlubší pochopení toho, jak vojenská pomoc a ideologická legitimita ze strany státu-patrona přispívá k tomu, že stát přijímá násilnou a vylučující politiku etnických čistek. Případová studie první války v Náhorním Karabachu (1988-1994) potvrzuje důležitost analýzy existujících vztahů mezi patrony a klienty, neboť arménská politická elita, inteligence a vojenská pomoc hrály významnou roli při eskalaci konfliktu do etnických čistek.