Predikce recidivy trestných činů za pomoci umělé inteligence

Abstract

Artificial intelligence is gradually spreading into all sectors of human activity, and law is no exception. However, law and computer technology are very different disciplines. This paper explores a situation where they intersect. Specifically, it focuses on the use of predictive models in the criminal justice sector in forecasting possible recidivism. The thesis first describes the historical development of predictive mechanisms and seeks to use this background to introduce the basic theories applied in prediction. In this section, the thesis also uses the case study of the UK and Wales to demonstrate the limitations of such a models. Furthermore, the thesis offers a basic understanding of how AI models work, which is essential for understanding the legal side of the matter. This part of the thesis concludes by asking whether predictive models are even effective enough to make their deployment meaningful. Is the use of AI the next evolutionary phase in the field of recidivism prediction, or is it a dead end? To answer this, it uses a review of the major studies that have been published on this topic around the world. In the Czech Republic, this topic has been very little researched, so in the next part the paper first analyses the basic elements of the part of the legal system that are relevant...

Umělá inteligence postupně proniká do všech odvětví lidské činnosti a právo nezůstává výjimkou. Nicméně právo a výpočetní technologie jsou velice odlišné disciplíny. Tato práce zkoumá situaci, kdy se vzájemně protnou. Konkrétně se zaměřuje na používání prediktivních modelů v odvětví trestního práva při předvídání možné recidivy. Práce nejprve popisuje historický vývoj prediktivních mechanismů a snaží se na tomto podkladu představit základní teorie uplatňované v predikci. V této části práce rovněž využívá kazuistický příklad z Velké Británie a Walesu, na kterém ukazuje limitace takového modelu. Dále práce nabízí základní poznatky o fungování AI modelů, které jsou nezbytné pro pochopení právní stránky věci. Tuto část práce završuje otázkou, zda jsou prediktivní modely vůbec dostatečně účinné, aby jejich nasazení dávalo smysl. Je používání AI další vývojovou fází na poli predikování recidivy, anebo se jedná o slepou uličku? K zodpovězení využívá přehled stěžejních studií, které na toto téma byly ve světě publikovány. V České republice bylo toto téma velmi málo zkoumáno, proto v další části práce nejprve analyzuje základní náležitosti právního řádu, které jsou pro použití prediktivních modelů relevantní. Práce zjišťuje, že český právní řád zatím není zcela připraven na takovou změnu. Jednak nezakotvuje...