Alelopatie vodních rostlin a její možné využití pro kontrolu vodního květu

Abstract

The excessive growth of phytoplankton and the development of water bloom leading to the damage to aquatic ecosystems are becoming a more and more frequent problem. There are many methods to control the water bloom from which mainly those that use interactions of living organisms have been developing lately, with the utilisation of aquatic plant allelopathy being one of them. Allelopathy is a type of relationship between two organisms when one of them influences the other by secreting allelopathically active compounds in the environment. However, the effect of these secondary metabolites depends on many biotic and abiotic factors, which also has consequences for their potential use to control the water bloom. Although the results of many studies suggest that allelopathy can affect the community of phytoplankton, its role in aquatic ecosystems is still unclear. This thesis summarizes the knowledge about the occurrence of allelopathy among aquatic organisms, the modes of action of allelochemicals and the impacts of the key factors influencing the allelopathic effect. At the same time, it evaluates the prospects of using the allelopathy of aquatic plants to control water bloom and reviews experimental approaches to studying allelopathic interactions.

Nadměrný nárůst fytoplanktonu a rozvoj vodního květu vedoucí k poškozování vodních ekosystémů dnes představuje stále častější problém. Jeho kontrolu umožňuje řada metod, z nichž se v poslední době hodně rozvíjí postupy využívající interakce živých organismů. Mezi ně se řadí i alelopatie vodních rostlin. Alelopatie je vztah mezi dvěma organismy, kdy jeden ovlivňuje druhý pomocí alelopaticky aktivních látek, které vylučuje do prostředí. Efekt těchto sekundárních metabolitů však závisí na řadě biotických a abiotických faktorů, což má důsledky i pro potenciál jejich využití ke kontrole vodního květu. Ač výsledky řady studií naznačují, že alelopatie dokáže ovlivnit společenstvo fytoplanktonu, její význam ve vodních ekosystémech stále není zcela jasný. Tato práce shrnuje poznatky o rozšíření alelopatie v rámci skupin vodních organismů, mechanismech působení alelochemikálií a vlivech klíčových faktorů na alelopatický efekt. Zároveň zhodnocuje možnosti využití alelopatie vodních rostlin ke kontrole vodního květu a uvádí přehled experimentálních metod, které lze ke studiu alelopatických interakcí využít.