Naděje u Tomáše Akvinského

Abstract

(česky) Práce se zabývá nadějí a jejím vztahem k činnosti v Teologické sumě Tomáše Akvinského. V lidské duši se podle Tomáše vyskytují dva typy naděje. Jednak naděje, která náleží do smyslové duše a pomocí níž se jedinec orientuje na smyslové objekty (naděje-vášeň). A jednak naděje, která náleží do intelektové duše, a která jedinci umožňuje cílit na objekty uchopené abstraktními pojmy (Tomáš rozebírá specificky naději-ctnost orientující se na blaženost). Kdo má naději-vášeň, ten si stanovuje realistické cíle a řeší, jak jich dosáhnout. Proto Tomáš říká, že naděje-vášeň podporuje činnost. Kdo má naději-ctnost, ten se orientuje na spásu a spoléhá na Boha, že mu k ní dopomůže. Naděje-ctnost by se mohla na první pohled zdát pasivní. Ve skutečnosti ale tato ctnost vede křesťana k tomu, aby se k Bohu upínal a pracoval na svém vztahu k němu. Naděje-ctnost se tedy projevuje vnitřní duchovní činností, která vede k tomu, že se v člověku zrodí láska k Bohu jménem charitas. Tomášovo pojetí naděje je v textu průběžně srovnáváno s tím, jak naději rozuměli Aristoteles a Pavel z Tarsu. Těmito mysliteli se Tomáš inspiroval. Při srovnání rovněž vyvstanou specifika Tomášova pojetí.

(in English) This thesis examines hope and its relation to action in Thomas Aquinas' Summa theologica. In the human soul, there are two types of hope, according to Aquinas. First, there is hope, which belongs to a sensitive soul, and by means of which we aim at sensory objects (hope-passion). Second, there is hope, which belongs to an intellective soul, enabling us to aim at objects grasped with abstract concepts (Aquinas writes specifically about hope-virtue aiming at beatitude). Having hope-passion means setting realistic goals and figuring out how to reach them. On that account, Aquinas says that hope facilitates action. Those who have hope-virtue are oriented towards salvation and rely on God to help them achieve it. Hope-virtue may seem passive. But in fact, it leads a Christian to attach to God and work on his relationship with Him. Hope-virtue, therefore, manifests as an internal spiritual activity, which leads to developing charity. In the text, Aquinas' understanding of hope is occasionally compared with the concepts of hope of Aristotle and Paul of Tarsus. Aquinas was inspired by these thinkers. Also, comparing enables us to see specifics of Aquinas' account.