Vývoj pozice příklonky se v povídkových sbírkách Bohumila Hrabala

Abstract

This thesis tries to describe the evolution of the position of the encliticon se in Bohumil Hrabal's short story collections from two different periods of his literary production, specifically in Perlička na dně (collection of 1963, "Pearl at the bottom") and Krasosmutnění (collection of 1979, "Beautiful sadness"). The thesis should complete and evolve already existing observations that find Hrabal's substandard usage of enclitics an important attribute of his writing style and also that this usage gives his prose an aspect of spoken language. The first part of the thesis encapsulates main characteristics of his author's style - my summary leans on several studies from important literary theorists such as Milan Jankovič or Josef Štěpán. The next part serves also as summary, but this time it epitomizes studies about the unmarked position of enclitics, not only Jacob Wackernagel's Über ein Gesetz der indogermanischen Wortstellung (On a Law of Indo-European Word Order) but also some studies from Czech linguists, such as František Trávníček, Ludmila Uhlířová or Václav Ertl. The thesis uses electronic corpora as the base for the quantitative and qualitative analyses and draws conclusions on the usage of the enclitics se in both phases of Bohumil Hrabal's literary work. Key words: encliticon se, position...

Bakalářská práce je věnována popisu vývoje postavení příklonky se v prózách Bohumila Hrabala, a to na příkladu textů obsažených ve dvou povídkových sbírkách z různých fází autorovy tvorby, Perlička na dně (1963) a Krasosmutnění (1979). Práce by měla doplnit a rozvinout dosavadní pozorování, podle nichž "nestandardní" způsob zacházení s příklonkami představuje význačný rys Hrabalova stylu a podstatně přispívá k orálnímu rázu jeho textů. V první části se věnuje literatuře, která zkoumá autorský styl Bohumila Hrabala. Zde práce vychází převážně z publikací Emanuela Frynty, Milana Jankoviče či Františka Štíchy. Další část je práce věnována definici a popisu postavení příklonek, přičemž je opřena o výzkum Jacoba Wackernagela, konkrétně jeho studie Über ein Gesetz der indogermanischen Wortstellung, ale také o práce českých lingvistů - Františka Trávníčka, Ludmily Uhlířové či Václava Ertla. Výzkumná část práce spočívá v kvantitativní a kvalitativní analýze korpusů vytvořených z textů obou sbírek. Výsledky umožňují sledovat tendence v promítání rysů mluvenosti do Hrabalova individuálního autorského stylu. Klíčová slova: příklonka se, pozice příklonek, Bohumil Hrabal, korpusová analýza, slovosled 4