Hlas rozumu. Studie ke Kantově kritické filosofii

Abstract

Filosofie se tradičně vymezuje proti rétorice. Tradiční rozdíl mezi filosofií a rétorikou se zakládá na rozlišení mezi pravdivou a přesvědčivou řečí. Dějiny filosofie nabízejí řadu historických příkladů, jak vztah mezi pravdou a přesvědčivostí pojmout. Tradičně se tento vztah pojímal tak, aby na jeho základě bylo možné filosofii vymezit proti rétorice. Toto pojetí nacházíme také v kritických textech Immanuela Kanta. Kantův projekt kritické filosofie lze tudíž z tohoto hlediska interpretovat jako pokus o purifikaci filosofie a její oddělení od rétoriky. Když ale Kant vymezuje filosofii vůči rétorice, upadá do zjevného rozporu. Kritická filosofie totiž napomáhá uskutečnit ideje osvícenství. Pomáhá šířit hlas rozumu. Šíření všeobecné osvěty však vyžaduje účinné propojení filosofie s rétorikou, pravdy s přesvědčivostí. Protože je kritická filosofie orgánem osvícenství, získává tím specifickou rétorickou dimenzi. Bližší zkoumání rétorické dimenze Kantovy kritické filosofie, které dosud představuje jisté desideratum odborného kantovského bádání, otevírá zcela nové badatelské a interpretační možnosti.

Philosophy is traditionally defined against rhetoric. The traditional difference between philosophy and rhetoric is based on a distinction between truthful and persuasive speech. The history of philosophy offers a number of examples how to approach the relationship between truth and persuasiveness. However, this relationship was traditionally taken in such a way so that philosophy could be defined against rhetoric. This approach can also be found in the texts of Immanuel Kant. From this point of view, Kant's project of critical philosophy can be interpreted as an attempt to purify philosophy and separate it from rhetoric. But when Kant defines the philosophy against rhetoric, he falls into obvious contradiction. As the critical philosophy helps to realize the ideas of the Enlightenment, thus, it also helps to spread the light of reason. However, the spread of general enlightenment requires an effective link between philosophy and rhetoric, i.e. between truth and persuasiveness. Since the critical philosophy is the instrument of enlightenment, it acquires its rhetorical dimension. A closer examination of the rhetorical dimension of Kant's critical philosophy, which still represents a certain desideratum of Kant Studies, thus opens up completely new research and interpretation possibilities.