Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení

Abstract

Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...

This article presents the early Nietzsche's work from 1856-73, which is placed here into context of its plentiful reception in the eighties and nineties and from which it offers czech translations of some important texts. The first chapter shows how in the connection with autobiographical notes from 1856-65 the theme of language enters into Nietzsche's thinking, namely as a milieu able to let some moments of past endure. In the second chapter it is in particular in confrontation with Schopenhauer, but also on the background of Langes and Hartmanns works, demonstrated how the concept of music articulates itself in Nietzsche's notes from 1869-71. It becomes clear that Nietzsche's music, which unhides the process of becoming, the mode of succession (Aufeinander), through which everything passes without regard on its quality and which is specified in oposition to language displaying everything in the mode of coexistence (Nebeneinander), thus as ideas, representations, symbols, that this music represents together with its counterpart in language a pair of concepts much more general than are the usual concepts of language and music. Language and music are two respects of symbolic system, into which we have always already entered. In the third chapter breakdown of Nietzsche's conception of culture is firstly...