Institucionální tlak na práci novináře a jeho autocenzurní aktivity v kontextu reforem konce šedesátých let

Abstract

Cílem práce je přiblížit na základě dotazování pamětníků z řad žurnalistů každodenní agendu a pracovní rutiny českého novináře zaměstnaného v denním tisku v letech cca 1965-74. Stěžejním problémem je zkoumání míry vnějšího institucionálního tlaku na novináře v kontrastu s autocenzurou, touto optikou je práce novináře na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nahlížena. Tzv. pražské jaro je chápáno jako mezník, který rozděluje práci na tři výchozí pozice: "období tání" před rokem 1968, období relativní svobody slova od ledna 1968 do poloviny roku 1969 a období následující, ohraničené stabilizací normalizačního režimu v první polovině sedmdesátých let.

The goal of this work is to present the daily working routine of Czech journalists employed in newspapers in the years 1965-1974, with an emphasis on examining the institutional level of external pressure on journalists, in contrast to self- censorship. The Prague Spring is seen as a milestone, which divide the work into three stages: The 'thawing' period before 1968, a period of relative freedom of expression from January 1968 to mid-1969 and then the following period characterised by the stabilization of the 'normalization regime' in the first half of 1970s.