Strategické řízení na úrovni centrální vlády

Abstract

Práce se zabývá problematikou vládnutí v dlouhodobém horizontu, konkrétně možnostmi tvorby a implementace strategií ve státní správě. V úvodu je identifikování konceptuální pojetí tohoto procesu jakožto úsilí po změně přístupu ke správě věcí veřejných, především ve smyslu prosazení vnímání dlouhodobé perspektivy přijímaných rozhodnutí. Od něj je rozlišeno instrumentální pojetí, jež primárně usiluje o zdokonalení chodu veřejných institucí, což rovněž zahrnuje jistou míru orientace na budoucnost. Následně jsou přiblížena teoretická východiska obou pojetí. Je předloženo pět příkladů zabezpečování dlouhodobé perspektivy veřejných politik v praxi, přičemž detailnější pozornost je věnována pojetí strategického plánování jako řízení výkonu a možnostem posílení strategické dimenze rozpočtu. Práce dále shrnuje vývoj v oblasti uplatnění principů strategického vládnutí v ČR po roce 1989. Následně jsou analyzovány současné možnosti posílení strategické dimenze vládnutí v ČR. V závěru je konstatováno, že mechanismy pro zabezpečování dlouhodobé perspektivy veřejných politik nejsou v ČR systematicky uplatňovány, přičemž dosavadní snahy váznou především na nedostatečné politické podpoře.

The diploma thesis presents analysis of long term governance practices while focusing specifically on the process of creation and implementation of strategies within the central state administration. Two general approaches are distinguished: the instrumental approach is oriented on the improving processes within a public organisation, while paying some attention to long term perspective. The second one is the conceptual approach promoting more responsible and future oriented approach to public governance. Theory background of both approaches is provided. Five examples of securing long term perspective of public policies were assessed with more attention being paid on strategic planning understood as performance management and strengthening strategic dimension of budgeting process. The paper summarises development in this field in the Czech Republic after 1989 revolution including analysis of current possibilities of improvements. It concludes that long term perspective securing mechanisms are not systematically applied while existing efforts are being undermined by a weak political support.