Přestřelující vrcholy pozorované na snímcích z družice MSG během experimentálního 2,5minutového snímání =Overshooting tops observed in the images from an MSG satellite during the experimental 2.5-minute rapid scan

Abstract

S využitím dat experimentálního 2,5minutového snímání družicí MSG byla vytvořena databáze 1 811 subjektivně detekovaných přestřelujících vrcholů vyskytujících se na omezeném území v oblasti střední a západní Evropy ve dnech s výraznou konvektivní aktivitou 20. 6. a 29. 7. 2013. Detekce byla založena především na snímcích ve viditelném pásmu. V tomto příspěvku jsme využili takto vytvořenou databázi pro diskuzi charakteristik přestřelujících vrcholů využívaných v algoritmech jejich automatické detekce. Tyto algoritmy často využívají mez 215 K pro jasovou teplotu měřenou v oblasti atmosférického okna (10-13 μm) pro odlišení studených přestřelujících vrcholů od teplejší horní hranice oblačnosti. Zjistili jsme, že nezanedbatelné množství přestřelujících vrcholů v databázi tuto podmínku nesplňuje (14 % pro 20. 6., 30 % pro 29. 7.). Na základě srovnání výsledků čtyř detekčních metod testovaných v práci Mikuš a Strelec Mahović (2013) s přestřelujícími vrcholy v databázi jsme ukázali, že ani jedna z metod není vhodná pro detekci přestřelujících vrcholů ve studovaných dnech. Dvě z metod detekují příliš velké oblasti, zbývající metody mají příliš nízkou pravděpodobnost detekce a vysokou pravděpodobnost chybné detekce.

On the basis of the experimental 2.5-minute rapid scan with the MSG satellite, a database of 1 811 subjectively detected overshooting tops (OTs) above parts of Central and Western Europe was created over two days with strong convective activity - 20 June and 27 July 2013. The OT detection was mainly based on visible imagery. In this paper, we mainly focus on the OTs’ properties that are used in the algorithms of automatic OT detection. These algorithms often use a 215 K threshold in an infrared window (10-13 μm) brightness temperature to discriminate cold OTs from the warmer cloud top. We found that the number of OTs that do not meet this criterion was not negligible (14% for 20 June, 30% for 29 July). A comparison of the database against the four detection methods discussed in Mikuš and Strelec Mahović (2013) shows that these methods are not suitable for OT detection during the days studied. Two of them detect large areas that cannot be assigned to any individual OT, while the other two methods exhibit a very small probability of detection and a very high false alarm ratio.