Kriminalita a právo na Novém Městě pražském v roce 1586

Abstract

Při každodenní práci zabývající se historií vězeňství jsem si začal klást otázku jak se v průběhu staletí měnila kriminalita a způsob boje proti ní. S tím samozřejmě souvisí i další problémy, mezi něž patří způsob vyšetřování spáchaného deliktu, zatčení zločince, soudní řízení a nelze vynechat ani tresty ukládané viníkům. Obzvláště podoba postihu pachatele doznala z pohledu současného člověka výrazných změn. Dnes běžný kratší či delší pobyt ve vězení nebýval chápán jako náležitá odplata - právě posun významu trestu z ff pomsty" za prožité bezpráví na snahu o nápravu provinilce lze považovat za jeden z nejdůležitějších momentů v dějinách vězeňství. Avšak k tomu došlo až v rámci reforem soudnictví v polovině 19. století, přičemž nelze opomenout zásluhy katolického kněze a prvního vězeňského učitele Františka Josefa Řezáče, který již roku 1852 vydal vlastním nákladem důležitý spis, jenž se zabývá zásadami práce s vězni.1 Nicméně zásadním okamžikem vedoucím k zájmu o městskou kriminalitu v předbělohorských Čechách byla exkurze do Archivu hlavního města Prahy, kde je mimo jiné uložen také soubor knih svědomí ze všech čtyř pražských měst zac hycujících toto období. Jejich obsahem jsou zápisy svědeckých výpovědí k deliktům, které se odehrály v pražských ulicích. Právě tento, téměř bezprostřední, kontakt s...