| uk.abstract.cs | Předkládaná habilitační práce se propojuje se soudobými snahami metodologicky inovovat translatologii jako integrovanou odbornou disciplínu, která uvažuje o dynamice, funkcích a výsledcích překládání v cílových kulturách s důrazem na jazykové, tématické a kulturní přínosy. Vychází z uznávaného předpokadu, že překlad představuje účinný prostředek k zaplnění "mezer" v cílové kultuře (srv. např. Mukařovský, J., K novému vydání francouzské poezie Karla Čapka, Slovo a slovesnost, 2 (1936), 4, s. 253-255); z teorie kulturně literárních pohyblivých polysystémů, v nichž je překládání textů subsystémovou, avšak často klíčově hybnou složkou (např. Even-Zohar, I., The Position of Translated Literature within the Literary Polysystem, Poetics Today ,11 (1990), 1, s. 45-51); i z rekonceptualizace života kultury jako systému (např. Zajac, P. Pulzovanie literatúry, Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1993, a d.).
Překlad Griffinova textu (vybraného z důvodu absence / omezení jeho teoretických konceptů i podobných textových modelů v českém prostředí) hledal jazyk pro novou synoptickou teorii modernismu. Ta jej vykládá nejen jako komplex uměleckých pohybů ve světě pod evropským vlivem na přelomu 19. a 20. století, ale s těmito pohyby související sociokulturní a politické dění, které v mnoha formách usilovalo o řešení krize modernity v rozsáhlém časovém období 1860-1945. V takovémto výkladu se Griffin značně odlišil od dosavadního chápání modernismu (viz Kalivodová, E, Griffinovo značení v labyrintu modernismu, In Griffin, R., Modernismus a fašismus, 2015, s. 535-550). Pokusil se prokázat, že k modernistickým hnutím patřil vedle dadaismu či expresionismu mezi jinými také anarchosyndikalismus, komunismus a hlavní cíl jeho výkladového zájmu - generický fašismus.
Griffinova intepretace modernismu teoreticky čerpá z historie, filosofie, literární vědy a uměnovědy, z politologie, sociologie a antropologie. Vytváření českého jazyka překladu je mentální a jazykovou prací, která potvrzuje důsažnost translatologické teorie: Základní triádou překladu jako procesu je podle klasika české translatologie, Jiřího Levého (Umění překladu, 1963; 2012), pochopení - interpretace - přestylizování. Při převodu Griffinova díla bylo pochopení předmětem rozsáhlého multidisciplinárního výzkumu. Následovalo srovnávání s existujícími cizími i českými teoretickými diskurzy na polích, z nichž Griffin čerpá. To bylo nutné pro hledání pojmových a jazykových shod s těmito diskurzy, ale také rozdílů, znamenajících jeho sledovaný průlom do chápání modernismu a fašismu coby jeho součásti. Takovéto komparativně kontrastivní uvažování bylo obsahem Levého zdánlivě jednoduše znějící interpretace. Při přestylizování šlo pak o hledání vhodných pojmových označení, které vyžadovalo sémantický průzkum pojmosloví existujícího (srov. např. Pechar, J., O překládání filosofických pojmů, In Kalivodová, E. et al., Tajemná translatologie, 2008, 186-189). Součástí přestylizování byl také rozsáhlý pramenný průzkum, zaměřený na souvislosti autorovy argumentace s odkazy na stovky textů z různých oblastí a s citacemi z velkého množství zdrojů, potažmo na hledání českých překladů uváděných citací. Překlad Griffinova Modernismu a fašismu lze proto považovat za jedno z možných naplnění potřeby hlubokého, intelektuálního a vzdělaného, komparativního poznávání světa a zároveň službu potřebě dorozumění a srozumění v tomto světě (srov. pojetí překladu Waltera Benjamina In The Task of the Translator, 1925; srov. také Marilyn Gaddis Rose, Translation and Literary Criticism, 1997). Takovýto druh překladu obecněji znamená vytváření nového českého jazyka pro skutečnosti, které česká parole zatím nepojmenovávala.
Volba tohoto díla k překladu souvisela rovněž s mým dlouhodobým literárně historickým průzkumem konstituování modernity v euroamerické kultuře. Griffinova teorie mi umožnila vytvořit si širší pohled na modernismus jako reakci na krizové jevy v modernitě (srov. především Kalivodová, Eva, Dlouhá cesta k modernismu v USA, In Housková, A. - Svatoň, V., eds., Pokusy o renesanci Západu: Literární a duchovní východiska na přelomu 19. a 20. století. Praha: FF UK, 2016, ss. 213-242). Právě takto chápu rozvoj translatologie jako integrované vědní disciplíny: v aplikaci jejích teoretických poznatků při spoluvytváření českých diskurzů a zároveň ve vyvozování poznatků nových. | cs |
