Vnitrodruhová variabilita antipredačních mechanismů a automimikry

Abstract

Aposematická kořist je charakteristická tím, že jedinci jsou výstražně zbarveni a jsou chráněni proti predátorům. V rámci jednoho druhu se však může objevit variabilita antipredační obrany. Přítomnost jedinců s variabilní antipredační obranou se nazývá automimikry. Automimici mohou být zcela nechráněni, nebo se lišit kvantitou, či kvalitu obranných látek. Jedním ze způsobů, díky kterému variabilita vzniká, je například konzumace rozdílných rostlin, ze kterých si jedinci sekvestrují své obranné látky. Vnitrodruhová variabilita v antipredační obraně ovlivňuje chování predátorů, kteří jsou v některých případech schopni rozlišit mezi chráněnou, či nechráněnou kořistí. Chránění jedinci však musí investovat do své obrany, na rozdíl od automimiků, kteří využívají svoji podobnost s chráněnými jedinci stejného druhu, ale nemají náklady na obranu.

Aposematic prey is characterized by the fact that individuals are warningly-coloured and unpalatable to predators. However, variability in antipredator defence may occur within one species. The presence of intraspecific variation in antipredator defences is called automimicry. Automimics can be palatable or have a different level of quantity or quality of chemical defence. One of the ways through which the variability arises is for instance consumption of specific plants which defence against predators by means of sequestration. Intraspecific variation in antipredator defence affects the behaviour of predators that can distinguish between palatable of unpalatable prey. Chemical defence is costly for unpalatable individuals. Palatable individuals on the other hand save much energy by simply resembling unpalatable individuals of the same species.