Ernst Cassirer a etnolingvistika

Abstract

Ernst Cassirer dealt the linguistic form to make his point and document the thesis of his culture philosophy. In addition to the common philosophic idealism working on the I. Kant's philosophy, first of all it was the idea of the cultural heterogenity, its purpose and common trend of its development. His ideas concerning the relation of mind and symbolic forms can be compared with the modern lines of the cognitive science, first of all connectionism and enactivism. The language according to Ernst Cassirer has got other fonction than the other cultural forms and these functions influence its form. The language according to Cassier does not present a copy of the reality but it includes a specific way of the conceptualisation for which is typical greater concretedness unlike other cultural forms. On this basis Cassirer creates evolutionary succession of linguistic phenomenons that supposes lower position of the non- European languages. Although some similar attempts can be traced nowadays, it is not possible to accept Cassirer's linguistic evolutionism or another one. The features of primitivism and forwardness cannot be generalized for any division of primitive and forward languages and the forwardness criterions used by Cassirer do not fit. Cassirer's idea of the linguistic development approximately...

Ernst Cassirer se zabýval jazykovou formou, aby potvrdil a dokumentoval teze své filosofie kultury. Vedle obecného filosofického idealismu, vycházejícího z filosofie I. Kanta, to byla především představa heterogennosti kultury, jejího účelu a obecného trendu jejího vývoje. Jeho představy o vztahu vědomí a symbolických forem lze komparovat s moderními směry kognitivní vědy, především konekcionismem a enaktivismem. Jazyk podle Ernsta Cassirera má jiné funkce než ostatní kulturní formy a tyto funkce ovlivňují jeho podobu. Jazyk podle Cassirea nepředstavuje kopii skutečnosti, ale zahrnuje specifický způsob konceptualizace, pro který je na rozdíl od jiných kulturních forem typická především větší konkrétnost. V průběhu jeho vývoje tato konkrétnost ustupuje do pozadí, ale nikdy se zcela neztrácí. Na tomto základě konstruuje Cassirer evoluční posloupnost jazykových jevů, která předpokládá nižší postavení neevropských jazyků. Přestože lze některé podobné pokusy vystopovat i v současnosti, Cassirerův ani jiný evolucionismus nelze přijmout. Znaky primitivnosti a vyspělosti se nedají generalizovat na žádné rozdělení primitivních a vyspělých jazyků a měřítka vyspělosti užívaná Cassirerem si vzájemně odporují. Cassirerova představa jazykového vývoje zhruba odpovídá morfogramatickému cyklu, který ovšem nelze pokládat za...