Pýcha v pojetí sv. Augustina: iluze pýchy a její prolomení

Abstract

(in English) According to Augustine, to be proud means to aspire to a position which belongs to God. That is, to not admit one's dependence on God and to misunderstand one's relationships towards others. In my thesis I analyse the experience of one who becomes proud and stays in a sin of pride as well as someone who overcomes pride. Pride appears when a man starts to see himself as a source of his goodness. A sin of pride is accompanied by a false image of oneself and of the world and also by an inability to reflect on one's poverty. Only when pride manifests itself in an act is it possible for a sinner to admit and overcome it. This is because the acts of the proud have different results than he expects. They lead to his humiliation. I devote the most space in my thesis to the manifestation of pride in actions and their consequences. To better understand this process, I present an analysis of Augustine's interpretation of three biblical stories, in which, according to Augustine, pride manifests. This analysis also shows that the manifestation of pride in an action doesn't necessarily have to lead to overcoming pride in the proud.

(česky) Být pyšný podle Augustina znamená aspirovat na pozici, která náleží Bohu. Tedy nepřipouštět si svou závislost na Bohu a špatně chápat svůj vztah k druhým. Ve své práci zkoumám prožitek toho, kdo se stává pyšným, v hříchu pýchy setrvává, a rovněž toho, kdo se pýchy zbavuje. Pýcha se u člověka zrodí v momentě, kdy o sobě začne uvažovat jako o zdroji vlastní dobroty. Hřích pýchy pak s sebou nese zkreslené představy o sobě a o světě a neschopnost reflektovat na svou bídu. Pýchu je možné si připustit a překonat až v momentě, kdy se u pyšného projeví v jednání. Jednání pyšného totiž dopadá jinak, než si pyšný představoval. V důsledku vede k jeho ponížení. Projevení pýchy v jednání a jeho důsledkům věnuji ve své práci nejvíce prostoru. Pro lepší porozumění tomuto procesu uvádím rozbor Augustinova výkladu tří biblických příběhů, v nichž podle Augustina dochází k projevení pýchy v jednání. Na něm se rovněž ukáže, že projev pýchy v jednání nemusí u pyšného nutně vést k odvržení pýchy.