Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících

Abstract

Acquisitive prescription in Roman law and its reflection in modern private law codes Abstract Acquisitive prescription is a legal institute, which function is to reconcile state of fact with state of law. This institute served especially to acquire ownership for possessor of the thing by lapse of prescribed time, but it should also serve to acquire other laws, such as servitudes. This thesis focuses mainly on Roman law form of acquisitive prescription. In order to properly understand the concept it is essential to percept it in relation to a unique conception of Roman property law including all its specifics and differences from current view on ownership. First part of the thesis is dedicated to Roman ownership concept and its basic characteristics. Subsequent part describes the development through which the acquisitive prescription in Roman law proceeded during its existence. The thesis focuses on particular institutes such as usus auctoritas, usucapio, praescriptio longi temporis and praescriptio longissimi temporis. Firstly a form of acquisitive prescription in ancient and pre-classical era is investigated. The subject of interest here is the term of auctoritas. The next part of the thesis is focused on classical form of acquisitive prescription, where this type of acquisition was termed as usucapio. The...

Vydržení v římském právu a jeho odrazy v moderních soukromoprávních zákonících Abstrakt Vydržení se již od dob římského práva stalo institutem, jehož funkcí bylo uvést do souladu stav skutečný se stavem právním. Institut sloužil zejména k nabývání práva vlastnického pro držitele věci uplynutím předepsaného času, ale mohl sloužit i k nabývání jiných práv, jako jsou například služebnosti. Disertační práce se zaměřuje především na římskoprávní podobu vydržení. Pro jeho správné pochopení je nutné vnímat ho v souvislosti s jedinečnou koncepcí římského vlastnictví, včetně všech jeho specifik a odlišností od současného pojímání vlastnických vztahů. Začátek práce je tak věnován římskému konceptu vlastnictví a jeho základním rysům. Poté je popsán vývoj, kterým si za dobu své existence vydržení v římském právu prošlo, a práce se tak věnuje institutům, jakými jsou usus auctoritas, usucapio, praescriptio longi temporis a praescriptio longissimi temporis. Nejprve je zkoumána podoba vydržení v době archaické a předklasické, kde je předmětem zájmu zejména pojem auctoritas. Následně se práce věnuje klasické podobě vydržení, kde se vydržení označovalo jako usucapio. Postupně je prozkoumáno základních pět předpokladů, které byly pro úspěšné vydržení vyžadovány, tj. possessio, tempus, res habilis, bona fides a titulus....