Biodegradace nových typů lehčených polyuretanů v různých environmentálně relevantních mikrokosmech

Abstract

Presented diploma thesis focuses on a new type of lightweight polyurethane foam (PUR), which has been manufactured with the intention of it being biodegradable within currently valid norms on biodegradation of plastic materials. The future use of said polyurethane foam is as carrier for odor repellent to avoid wildlife-vehicle collisions in agriculture landscape, where, after the end of its lifespan it could be left to biodegrade in soil the environment. The examined material, PUR BIO-10, was tested for biodegradability in laboratory microcosms according to standardized method ASTM D5988-03. Biodegradability was tested in two separate soil types - forest soil and agricultural soil, which have been selected with the future use of the material in mind. According to the method biodegradability was measured as mineralization of the material by capturing evolved carbon dioxide. During the first trial the mineralization of polyurethane foam was 10.65 ± 2.54 % in the forest soil and 20.48 ± 9.18 % in the agricultural soil. During the second trial the mineralization was 3.88 ± 3.42 % in the forest soil and 8.96 ± 1.79 % in the agricultural soil. In the second trial the difference between the soils was statistically significant. After the end of the biodegradation experiments the tested material was...

Diplomová práce se zabývá novým typem lehčené polyuretanové pěny (PUR), která byla připravena za účelem dosažení biodegradovatelnosti dle současně platných norem biodegradovatelnosti plastových materiálů. Materiál má předpokládané využití jako nosič pro pachové odpuzovače zvěře v zemědělské krajině, kde by po skončení životnosti materiál mohl být ponechán samovolnému rozkladu v půdním prostředí. Testovaný materiál PUR BIO-10 byl podroben testu biodegradovatelnosti dle standardizované metody ASTM D5988-03 v laboratorních mikrokosmech. Biodegradovatelnost byla testována ve dvou opakováních a dvou odlišných půdních prostředích - lesním a polním, která byla vybrána s ohledem na předpokládané budoucí využití materiálu jakožto pachového ohradníku. Dle metodiky byla biodegradovatelnost měřena jako mineralizace materiálu záchytem oxidu uhličitého. V případě prvního experimentu byla naměřena mineralizace materiálu v lesní půdě 10,65 ± 2,54 % a 20,48 ± 9,18 % v půdě polní; při opakování byla naměřena v lesní půdě míra rozložení materiálu 3,88 ± 3,42 % a v půdě polní 8,96 ± 1,79 %. V tomto opakování je rozdíl rozložitelnosti mezi půdami statisticky signifikantní. Po skončení biodegradačního testu byly z testovaných půd vyjmuty testované materiály a podrobeny analýze fosfolipidových mastných kyselin (analýza...