Slovesný vid v řečtině (se zaměřením na problematiku futura)

Abstract

V této práci jsem načrtla hlavní body a problémy slovesné kategorie vidu, její realizace a jejích funkcí ve starořečtině. Vycházela jsem z definice kategorie vidu, jak ji podúvá obecná lingvistika, nikoliv primárně z klasicko-filologického přístupu. Domnívám se, že tento přístup může být přínosný pro gramatiku starořečtiny, neboť dovoluje nahlížet jazykové jevy z nového úhlu pohledu. Vidový systém ve starořečtině má rysy společné se současnými neslovanskými indoevropskými jazyky i rysy společné se specifickým vidovým systémem slovanským. Stejně jako např. v angličtině či francouzštině se ve starořečtině vidová opozice imperfektivní : perfektivní realizuje v indikativu pouze na úrovni minulého času (opozice indikativních forem imperfekta a aoristu). Vidová opozice se však uplatňuje i v modálních a nominálních formách slovesa. podobně jako ve slovanských jazycích. Vid v řečtině totiž nevyjadřují samotné slovesné tvary (jako v angličtině a francouzštině), ale slovesné kmeny (prézentní, aoristový. perfekta). Ve slovanštině tak vid pronikl hlouběji do slovesného systému, slovesa vytvářejí vidové dvojice a v indikativu je vid uplatňován nejen na úrovni minulého času, ale i na úrovni času budoucího. Řecké futurum je narozdíl od slovanského vidově neutrální. V kapitole 2.5.3. jsme se podrobněji zabývali...