Rozvojová spolupráce jako nástroj zahraniční politiky: EU vs. Čína v Africe

Abstract

The main topic of this thesis is the use of development cooperation as an instrument of foreign policy of the People's Republic of China (China) and the European Union (EU) in Africa. The aim of this diploma thesis was to find out whether the development cooperation policy of China, respectively the EU with African countries, is motivated rather by pragmatic or normative interests. In order to answer this research question, a qualitative content analysis was applied, in which the documents of these two actors were examined. The main theoretical concept of this diploma thesis is the concept of normative power, which served as an indicator of normative interests. In the case of the EU, the hypothesis that the EU would primarily act as a normative power in development cooperation, i.e. that it would be interested in disseminating its norms in the international system, has not been confirmed. The results of the content analysis reveal that pragmatic interests prevail in the development cooperation between the EU and African countries. In the case of China's involvement in development cooperation, the results of the analysis reveal that the main motivations within this policy are mainly normative interests, i.e. the interests of disseminating its norms in the international politics.

Hlavním tématem této diplomové práce je využívání rozvojové spolupráce jako nástroje zahraniční politiky Čínské lidové republiky (Čína) a Evropské unie (EU) v Africe. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda je politika rozvojové spolupráce Číny, respektive EU s africkými zeměmi, motivována spíše pragmatickými či normativními zájmy. Za cílem odpovědět na tuto výzkumnou otázku byla aplikována kvalitativní obsahová analýza, v rámci které byly zkoumány dokumenty těchto dvou aktérů. Hlavním teoretickým konceptem této diplomové práce je koncept normativní síly, který posloužil jako indikátor zájmů normativních. V případě EU se nepotvrdila hypotéza, že by EU v rámci rozvojové spolupráce primárně působila jako normativní síla, tj. že by měla zájem o šíření svých norem do mezinárodního systému. Výsledky obsahové analýzy odhalují, že v rámci rozvojové spolupráce mezi EU a africkými zeměmi převažují zájmy pragmatické. V případě působení Číny v rámci rozvojové spolupráce pak výsledky analýzy naznačují, že hlavní motivací v rámci této politiky jsou zejména zájmy normativní, tedy zájmy šířit své normy do mezinárodní politiky.