Konec baráčnictví v době společnosti zážitku?

Abstract

The aim of this work is to help claryfying the question of why members of baráčník's clubs, who are engaged in maintaining national traditions, are nowadays talking about the decline or even the end of their movement and how they are trying to resist this threat. Baráčník's movement is understood in this work as an artificially created tradition of the late 19th century, which is confronted with today's social reality, which according to one theory, can also be described as an society of experience. In the first phase of the thesis, it is first introduced how, on the basis of concrete arrangements, a centrally organized movement focused on the care of national customs and traditions emerged from the network of pubs table companies. It is monitored how the headquarter of baráčník's movement worked on standardization of baráčník's ideology, symbolism and program. It also shows how these changes in ideology were approached by the members themselves and the public. Special attention is focused on finding the answer, why it was possible that baráčník's clubs have not been canceled in the era of communist regime. In the second phase are solved the problems, how baráčníks organize their activities today, how they thematize their problems with lack of interest in their program and finally how they present...

Cílem této práce je pomoci odpovědět na otázku, proč se mezi členy baráčnických spolků zabývajících se udržováním národních tradic v dnešní době tak často mluví o úpadku či dokonce konci baráčnictví a jak se baráčníci sami pokoušejí toto ohrožení odvrátit. Baráčnictví je v rámci této práce chápáno jako uměle vytvořená tradice závěru 19. století, která je konfrontována s dnešní společenskou realitou, jež může být podle jedné ze sociologických teorií označena také jako společnost prožitku. V první fázi práce je nejprve představeno, jak na základě konkrétních opatření vzniklo ze sítě stolních společností centrálně organizované hnutí orientované na péči o národní zvyky a tradice. Sledováno je, jak ústředí baráčnické veleobce pracovalo na normování baráčnické ideologie, symboliky a programu. Ukázáno je také, jak se k těmto změnám v ideologii stavělo samotné členstvo a veřejnost. Speciální pozornost je věnována hledání odpovědi, proč bylo možné, že baráčnické spolky běžně fungovaly i v prostředí komunistického režimu. V druhé fázi je sledováno, jak organizují baráčníci svou činnost dnes, jak tematizují své problémy s nedostatkem zájmu o jejich program a konečně jak se prezentují ve veřejném prostoru.