Recitation, Reworking and Reference: Literary Allusions in the Plays of Eugene O'Neill

Abstract

Cílem této bakalářské práce je analýza způsobů, jakými americký dramatik Eugene O'Neill využívá při psaní svých her ostatní texty literárního kánonu a jak tyto literární aluze ovlivňují jeho dílo. Tato práce se zaměřuje na intertextualitu divadelních her Eugena O'Neilla, přičemž se při analýze soustřeďuje na rozbor her "Cesta dlouhým dnem do noci," "Měsíc pro smolaře," "Touha pod jilmy" a "Smutek sluší Elektře." Při rozboru "Cesty dlouhým dnem do noci" a jeho volným pokračováním "Měsíc pro smolaře" se práce zaměřuje na O'Neillovo využití přímých citací. Ty autor využívá při interpretaci charakteru jednotlivých postav a rozvíjení dramatických témat. Eugene O'Neill si v těchto hrách půjčuje citace, jejichž prostřednictvím pomáhá svým postavám komunikovat. Využívá intertextualitu a literární aluze k vytvoření specifického komunikačního stylu, díky němuž jeho postavy dokáží vyjádřit své pocity a myšlenky. Množství citací je pozoruhodné zejména v "Cestě dlouhým dnem do noci" a tato bakalářská práce se snaží zodpovědět otázku, zda jsou citace pro O'Neilla způsobem jak ulehčit komunikaci mezi postavami, či je využívá, aby upevnil postavení jeho her v rámci literárního kánonu. Tato práce dále srovnává O'Neillovo využití přímých citací s další intertextuální formou jeho děl, což je interpretace a...

The aim of this BA thesis is to closely analyse the ways in which Eugene O'Neill embeds other texts from the literary canon in his work and how these references to other texts influence his plays. Mainly focusing on Long Day's Journey into Night, its sequel A Moon for the Misbegotten, Desire Under the Elms, and the trilogy Mourning Becomes Electra, the thesis explores O'Neill's work with intertextuality. Focusing on Long Day's Journey into Night and its sequel A Moon for the Misbegotten the thesis traces O'Neill's use of citation as a means of building characters and themes. O'Neill borrows quotes from canonical literary works to enhance his characters' expression. He utilizes intertextuality and literary allusions in order to create a very specific communication channel through which the characters express their minds. Especially in Long Day's Journey into Night the number of literary allusions is remarkable and raises the question of whether the quotations are a way of expressing the characters' identities or whether it is a vehicle that O'Neill uses to give the play a more universal and all-embracing feature. The thesis also contrasts these direct quotations with another notion of literary allusion present in O'Neill's work - his interpretation and repurposing of traditional dramatic themes...