Napomáhá mediální pokrytí porozumění konfliktu? Redefinice konceptu mírové novinařiny a analýza českého zpravodajství o Kypru a Náhorním Karabachu

Abstract

Cílem této práce je přispět k teoretickému ukotvení konceptu mírové novinařiny, který kombinuje teoretická východiska z dvou oblastí: studií míru a konfliktů a mediálních studií. Vliv novinářů jako intervenující síly a vysvětlujícího faktoru s ohledem na (násilné) konflikty je opomíjen. Mírová novinařina není teoreticky dostatečně robustní a stále staví na dualistickém vymezení se vůči tzv. válečné novinařině. Toto dělení je potřeba překonat tak, aby koncept mírové novinařiny reflektoval zejména teorii transformace konfliktu a analýzu konfliktu. Žádoucí je také diferenciace médií dle toho, nakolik jsou společnosti zapojené do konfliktu. Dvojí upřesnění nabízí nové možnosti, jak specificky zkoumat zpravodajství z konfliktních oblastí. Případové studie analyzující české zpravodajství z konfliktů na Kypru a o Náhorní Karabach ukazují, že takové zpravodajství je zploštěné, pokřivuje realitu konfliktu, dává důraz na viditelné a fyzické aspekty a neadekvátně uzavírá konflikt v arbitrárních časových hranicích.

The aim of this thesis is to contribute to theoretically sound concept of Peace Journalism, which combines theoretical foundations from two spheres: conflict and peace studies and media studies. Influence of journalists as intervening force and explaining factor with regard to (violent) conflict is neglected. However, Peace Journalism is not theoretically strong and builds upon dualistic definition vis-á-vis so-called War Journalism. The concept of Peace Journalism has to overcome this delamination in order to reflect theoretical underpinnings of conflict transformation theory and conflict analysis. Moreover, Peace Journalism has to differentiate media according to an involvement of given societies in a conflict. This offers an opportunity to specifically and accurately analyse news coverage of conflicts. Case studies analysing Czech coverage of Cyprus and Nagorno-Karabakh conflicts illustrates this approach. The coverage is essentially flat, distorts a reality of the conflict, pays attention to visual and physical aspects of the conflict and closes the conflicts in arbitrary time boundaries.