Vyrovnávání se s komunistickou minulostí: proměny historické edukace v České republice po roce 1989

Abstract

Cílem disertační práce je přispět k zintenzivnění debaty o potřebě inovovat historickou edukaci v České republice. Zkoumá diskurz vyrovnávání se s komunistickou minulostí a jeho důsledky pro historické vzdělávání. V úvodu je s využitím dostupných lingvistických a statistických nástrojů (Český národní korpus, mediální archiv Mediasearch) a interdisciplinární odborné literatury kriticky rozebrán samotný koncept vyrovnávání se s minulostí. Pak následují tři studie. První zkoumá veřejnou debatu o výuce komunistické minulosti po roce 1989 a všímá si artikulované nespokojenosti s kvalitou dějepisu. Věnuje se také analýze konceptualizace historického vzdělávání v národním kurikulu po roce 1989. Výsledkem je definování dvou dominantních diskurzivních typů, které ovlivňovaly veřejnou debatu a praxi na školách. Druhá studie se věnuje paměťovým, diskurzivním a didaktickým kontextům aplikace metody orální historie v rámci přístupů historického a vzpomínkového vzdělávání. Odhaluje jak pozitivní, tak problematické aspekty paměťové praxe využití příběhů perzekuce 50. let ve vzdělávání. Třetí studie diskutuje výsledky empirického výzkumu "Jak učíme soudobé dějiny", kterého se účastnilo v roce 2018 celkem 117 učitelů. Dokládá, že ačkoliv se oborová didaktika reflexi vyrovnávání se s minulostí nevěnuje, učitelé...

The thesis aims to stimulate the debate on the need of improvement of the history education in the Czech Republic. It concentrates on describing the consequences of current historical situation, defined by the dealing with the communist past discourse, to history education. First, it analyses the very concept of dealing with the communist past, using available linguistic and statistic tools (e.g. Czech National Corpus and Mediasearch archive) and multidisciplinary literature. Then the three studies follow. The first case study explores the public debates on teaching of communist history that took place in the public since 1989 and included some criticism of the quality of history education. It also analyses conceptualizations of history education within the national curriculum since 1989. As a result, two dominant discursive types that have had an influence on the public debate about history education and teaching practice are defined. The second study explores the memory, pedagogical and discursive practices related to the application of oral history method for both remembrance and history education. It examines both positive but also problematic aspects of memory practice in education related to the stories of 1950's persecution. The third study discuses results of empirical research aimed on...