Patočkova poválečná fenomenologie člověka

Abstract

Tato bakalářská práce má za cíl interpretovat Patočkovu poválečnou fenomenologii člověka. Vychází přitom především z textu Věčnost a dějinnost, který Patočka sepsal v roce 1947 a nabízí jeho výklad. Právě pojetí člověka je hlavním tématem tohoto Patočkova spisu. Na straně jedné chce práce ukázat Patočkův koncept jako utvářený a ovlivněný jinými mysliteli. Zvláště Husserlem, Sartrem a Heideggerem. Na straně druhé však chce poukázat alespoň na některé Patočkovy svébytné závěry. Interpretační důraz je položen na motivy "dialektiky negativní afekce" a "dějinnosti" člověka. Hlavním cílem bakalářské práce je ukázat Patočkův koncept člověka jako subjektivisticko- existenciální. Protože Patočka koncipuje svou antropologii také jako specifickou etiku, zabývá se práce podrobněji i její případnou relevancí pro morální filozofii. V tomto bodě text poukazuje k některým zásadním nedostatkům Patočkovy koncepce.

This bachelor thesis aims to present an interpretation of Patočka's post-war phenomenology of human being. It deals mainly with the Patočka's work Eternity and Historicity from 1947 and try to propose a complex interpretation of Patočka's conception of human being that is a main topic of this work. On the one hand it tries to show that Patočka's concept is being formed in the discussion with other philosophers and is strongly influenced from the other concepts. Especially from Husserl, Heidegger and Sartre. On the other hand, it points on the fact, that Patočka brings something original as well. My interpretation gives an accent on the motives of "dialectics of negative affection" and "historicity" of human being. These are two main points to see how Patočka understands the man. First and foremost, aims my bachelor thesis to present Patočka's antropology as subjectivistic and existentional. Because Patočka frame his antropology as a specific ethics, deals my text with relevance of Patočka's concept for a moral philosophy as well.