Norská politika spolupráce v oblasti vzdělávání a výzkumu jako nástroj měkké moci norské zahraniční politiky

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá tématem norské politiky spolupráce v oblasti vzdělávání a výzkumu jako nástroje měkké moci norské zahraniční politiky. V oblasti evropského regionu analyzuje tři úrovně, skrze které se Norsko angažuje v programech vzdělávání a výzkumu. První úrovní je politika spolupráce Norska z pozice podřadného aktéra, kterou Norsko zaujímá vůči Evropské unii, druhou je politika spolupráce z pozice rovnocenného aktéra, která je typická pro norskou spolupráci v severském regionu, a poslední je norská kooperace skrze Fondy EHP a Norské fondy, kde Norsko zastává pozici nadřazeného aktéra. Práce vychází z teorie mezinárodní spolupráce a teorie Roberta Keohana a Josepha Nye o měkké moci, komplexní interdependenci a asymetrii vztahů mezi zúčastněnými. Při zkoumání se využívá kombinace kvantitativních a kvalitativních metod. Práce dochází k závěru, že Norsko snižuje finanční výdaje do oblasti, kde má větší vliv a může tak více užít svou měkkou moc, a naopak investuje do oblasti, kde zastává roli podřadného aktéra. Vysvětlení je nalezeno v teorii mezinárodní spolupráci a hře na kuře, kdy pro úspěšnou spolupráci v dlouhodobém horizontu není cílem vyhrát, ale dosáhnout kompromisu, tj. neustále mírnit jakékoliv výkyvy v mocenské rovině a směřovat k rovnovážnému stavu.

This diploma thesis examines the Norwegian policy of cooperation in Education and Research as a soft-power tool for Norway's foreign policy. Within a European context, three levels of Norway's participation in Education and Research programmes will be analyzed. The first level is Norway's cooperation policy toward the EU, though as a weaker actor. The second is Norway's value of cooperation as an equal partner, which is typical in the Nordic region. And the third is cooperation via EEA Grants and Norway Grants, in which Norway is a dominant player. This thesis combines a theory of international cooperation and Robert Keohane and Joseph Nye's theory of soft-power, complex interdependence and asymmetry of relations between the participants. In the research, a combination of quantitative and qualitative methods are used. This thesis reveals that Norway decreases the financial spending to the areas where it has more influence and can utilize more of its soft power, while it also invests into areas where it plays the role of substandard actor. An explanation is found in the theory of international cooperation and the game of Chicken, where the longstanding and successful corporation strives to achieve a compromise rather than a win, i.e. to moderate any power fluctuation and strive for an equilibrium state.