Faktory vnějšího prostředí v patogenezi diabetes mellitus 1. typu

Abstract

Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění, které vzniká působením faktorů vnějšího prostředí na geneticky vnímavý terén. Stoupající incidence diabetu 1. typu v ekonomicky vyspělých státech při stejném genofondu populace předpokládá existenci faktoru vnějšího prostředí, který je za tento nárust odpovědný. Jeho identifikace je bezpochyby důležitá pro vývoj preventivních opatření. Tato práce identifikovala analýzou literárních dat některé z podezřívaných faktorů vnějšího prostředí jako jsou infekce (intrauterinní rubeola, coxsackie viry), časná expozice kojenců kravskému mléku, některé toxiny a další. Existují však i opačné teorie, které předpokládají, že vznik diabetu je důsledkem úbytku protektivního faktoru vnějšího prostředí - jedná se především o hygienickou hypotézu. U žádného z faktorů ale dosud nebyla prokázána kauzální souvislost s rozvojem onemocnění a nebylo dosud možné vyvinout preventivní schéma, kterým by se dalo účinně předcházet rozvoji diabetu 1. typu.

Type 1 diabetes mellitus is autoimmune disease that is due to the interaction of environmental factors with genetically susceptible terrain. The increasing incidence of T1DM in western countries suggests the existence of environmental factors responsible for the increasing incidence of the disease. The identification of this putative factor is crucial for the development of strategies to prevent type 1 diabetes mellitus. By the analysis of literature, we identified the susceptible factors such as infection (coxsackie virus or cognate rubeola), early exposition to the cow's milk toxins etc. There exist even opposite theories such as hygiene hypothesis suggesting that the development of T1DM might be a result of the lack of protective environmental factor. Available data do not allow to detect causal relation between any of susceptible factors and the development of T1DM and do not allow to develop any strategy to prevent type 1 diabetes mellitus