The Shakespeare Salesman

Abstract

Obchodník se Shakespearem Práce přináší celkovou analýzu shakespearovské trilogie indického filmového režiséra Vishala Bhardwaje, Maqbool (2003), Omkara (2006) a Haider (2014). Vzhledem k tomu, že tato trilogie byla dokončena teprve nedávno, předchozí pokusy o výklad Bhardwajova díla se omezují na kapitoly v kolektivních monografiích, často ve vztahu k obecnému tématu filmového průmyslu. Na rozdíl od nich se tato práce ve svém celku soustřeďuje na Bhardwajovy filmy. Analýza tří výše zmíněných filmů ukazuje, že Bhardwajovo dílo zápolí s problémy authenticity, věrnosti Shakespearovým textům i originality, což často vede k situacím, které práce popisuje jako "narativní krize" a které Bhardwaj řeší myšlenkově podnětným, občas problematickým, ale vesměs jedinečným způsobem. Všechny tři kapitoly se proto zaměřují na tyto krize, což ale nevede ke snižování nebo zkreslování kvalit, přínosu a významu Bhardwajova díla. Naopak, práce se ve svém celku věnuje řešení těchto problémů právě proto, že se jim dosud v odborné literatuře o Bhardwajových filmech nedostalo patřičné pozornosti jako zásadním tématům. Práce vyúsťuje v závěr, že Bhardwaj, místo toho, aby Shakespeara uváděl do Indie jako univerzální hodnotu, jak to dělali někteří shakespearovští "obchodníci" před ním, se zjevně vyhýbá tomuto pojetí a ztvárňuje...

The Shakespeare Salesman offers a comprehensive analysis of Vishal Bhardwaj's Shakespeare trilogy that consists of the films: Maqbool (2003), Omkara (2006), and Haider (2014). The trilogy only recently being completed, previous attempts to study Bhardwaj's work have been confined to chapters in books, with their analysis often relegated to the understanding of a greater theme about the industry as a whole, and hence this work intends to accord due space to Bhardwaj's films by making them the centre of the discussion. The analyses of these films show that Bhardwaj's work is torn between issues of authenticity, fidelity, and originality, often leading to what the thesis defines as "narrative crises" that are resolved with thought-provoking, at times problematic, but largely unique methods. Hence each of the three chapters, accorded to the respective film being discussed, focuses on the said crisis. By focusing specifically on these aspects the argument does not, by any means, intend to lessen or mis-portray the achievements, contribution and importance of Bhardwaj's work. On the contrary, all the space that this thesis can afford is accorded to these 'problems' precisely because they have hitherto not been aptly discussed, as the primary subject, in previous literature regarding Bhardwaj's work. The argument...