Berlínský kongres v rakouském tisku

Abstract

The Great Eastern Crisis was started by a peasant uprising in Bosnia and Herzegovina, further on the following months and years riots spread to other parts of the Ottoman empire and in the spring 1877 the crisis escalated into the Russo- Ottoman war. Russian army celebrated victory but the treaty of San Stefano has strenghtened power of St. Petersburg so significantly, that it aroused the resistence of other powers, especially United Kingdom and Austria-Hungary. Then these two powers represented Russia's main enemies at the Berlin congress where such a revision of a new arrangement should have been made that would be acceptable for all the powers. The public of the Habsburg monarchy paid considerable attention to the crisis. Reports of the Bulgarian and other "horrors" spreading across Europe naturally hit Austria-Hungary as well. Fears of the war between the powers resonated especially in the Danube monarchy because of its geographical location. A crucial factor for perceiving the crisis from the point of view of the public in the monarchy was also the Slavophile and pro-Russian orientation of the Slavs in the country, which was further strengthened by the reports from the "East". However, among many groups of non-Slav population of the monarchy, these tendencies raised resentment and concern. The...

Velkou východní krizi odstartovalo rolnické povstání v Bosně a Hercegovině, v následujících měsících a letech se nepokoje šířily do dalších částí Osmanské říše, na jaře 1877 krize gradovala v rusko-osmanskou válku. Ruská armáda slavila vítězství, Sanstefanská mírová smlouva ovšem posílila vliv Petrohradu v jihovýchodní Evropě natolik, že vzbudila odpor ostatních velmocí, zvláště Spojeného království a Rakousko-Uherska. Tyto dvě mocnosti následně představovaly hlavní protivníky Ruska na Berlínském kongrese, kde mělo diplomatickou cestou dojít k takové revizi nového uspořádání, která by byla pro všechny velmoci přijatelná. Veřejnost v habsburské monarchii krizi věnovala značnou pozornost. Zprávy o bulharských a jiných "hrůzách" šířící se celou Evropou přirozeně zasáhly též Rakousko-Uhersko. Už pro její geografickou polohu rezonovaly v podunajské monarchii zvlášť silně obavy z války mezi velmocemi. Zásadním faktorem pro vnímání krize z pohledu veřejnosti v monarchii pak byla též slavjanofilská a proruská orientace tamních Slovanů, zprávami z "východu" ještě posilovaná. V mnoha skupinách neslovanských obyvatel mocnářství však tyto sklony vzbuzovaly odpor a obavy. Protichůdné tendence se plně projevily též v samém závěru krize, totiž během berlínského kongresu. Jednání v německé metropoli sledoval se...