Deshumanizace v maňáskovém divadle Federica Garcíi Lorky

Abstract

This thesis analyses theatre work of Federico García Lorca with the particular focus put on his puppet theatre which was created by Lorca from 1919 to his death in 1936. The aim of the thesis is to analyse distinctive features and pecularities of this theatrical form contrasted with traditional theatrical performances, with The Puppet Play of Don Cristóbal being the core work. The thesis also focuses on the tradition of puppet theatre and tries to trace the influence of Lorca's contemporaries on his work, such as Ramón del Valle-Inclán or José Ortega y Gasset. Another focus will be put on his concept of the hand-puppet itself, and that is in the light of the process of the so called dehumanization, in other words - the dehumanization of the drama presented by the puppets. Keywords Lorca, hand-puppet, theater, dehumanization.

Bakalářská práce analyzuje teatrální tvorbu Federica Garcíi Lorky, konkrétně se zaměřuje na jeho maňáskové divadlo, které vznikalo od roku 1919 a trvalo až do umělcova skonu v roce 1936. Jako cíl si práce klade analyzovat jednotlivé zvláštnosti této formy divadla v kontrastu s tradičními divadelními počiny, přičemž stěžejním dílem bude hra Hříčka o donu Kryštofousovi (Retablillo de don Cristóbal). Zaměřuje se na tradici maňáskového divadla a zamýšlí se nad tím, jak mohl být Lorca při své tvorbě ovlivněn svými současníky (Ramón del Valle-Inclán, José Ortega y Gasset). Konkrétněji se pak zaměří na Lorkův koncept maňáska jako takového, a sice ve světle procesu tzv. "dehumanizace," neboli procesu odlidštění toho, co představuje drama prezentované maňásky. Klíčová slova dehumanizace, divadlo, Lorca, Ortega y Gasset, vanguardias, modernidad