Vliv kinesiotapingu u kojenců s diastázou břišní.

Abstract

The paper focuses on verifying the efficacy of kinesiotaping in infants with abdominal diastasis. Vojta's method was practiced with every infant. In a random sample, we applied kinesiotapewith facilitation technique to musculus rectus abdomnis or musculus obliquus externus abdominis. The aim of the paper was to point out kinesiotaping as a method in pediatrics and the positive effects this method brings. The diastase was measured in its largest width, which was palpably tested. One of the observed factors was the description of psychomotoric development and involvement of the abdominal wall in muscle coordination. The duration of observation for each child was three months. The number of probands was five, two were in control, and three in the tapping group. All children practiced according to Vojta's therapy, and the tapping group underwent kinesiotaping applications. The results indicate that kinesiotape had positive effects on the abdominal wall and reduced the size of diastasis quicker. For all children in the tapping group, it was not possible to palpate the diastasis during the last examinations. In contrast, the diastasis was tangible in children in the control group. All children, nontheless, have improved both in their psychomotor development and mitigated the size of diastasis. Key words:...

Práce se zaměřuje na ověření účinnosti kinesiotapingu u kojenců s diastázou břišní. Se všemi dětmi se cvičila Vojtova metoda. U náhodně vybraných dětí jsme aplikovali kinesiotape facilitační technikou na musculus rectus abdomnis nebo musculus obliquus externus abdominis. Cílem práce bylo poukázat na možnosti využití kinesiotapingu v pediatrii a na pozitivní účinky, které táto metoda se sebou přináší. Sledována byla velikost diastázy v její největší šířce, kterou jsem ověřovala palpačně. Jedním z faktorů sledování byl i popis psychomotorického vývoje a zapojení břišní stěny do svalové koordinace. Délka studie každého dítěte trvala tři měsíce. Počet probandů byl pět, dva v kontrolní a tři v tejpovací skupině. Všechny děti cvičily dle Vojtovy terapie a v tejpovací skupině jsme navíc aplikovali kinesiotape. Z výsledků vyplývá, že kinesiotape měl pozitivní účinky na břišní stěnu a rychleji zmenšil velikost diastázy. U všech dětí z tejpovací skupiny nebylo možné při posledním vyšetření diastázu nahmatat. Kdežto u dětí z kontrolní skupiny diastáza hmatatelná byla. Všechny děti se ale zlepšily jak ve psychomotorickém vývoji, tak i ve velikosti diastázy. Klíčová slova: diastáza břišní, kinesiotape, kojenec