Já proti světu. Heroismus a banalita v díle Ladislava Klímy

Abstract

The diploma thesis deals with the relationship between the subject and reality in the work of Ladislav Klíma. Klíma depicts reality as something distressing against which the I struggles. In his work he poses reality as a problem. Literary characters as well as numerous author autostylizations often get into conflict with reality and attempt to solve it by absurd behaviour, banalization of reality and heroization of the individuum. Creativity gains special importance in this situation, as it provides subject with a refuge from the external world. In the act of writing the I constitutes itself as rebelling against the "principle of reality". Inspirations for theoretical approach to the topic can be found in Freudian psychoanalysis, Nietzsche's concept of heroic man, as well as Heidegger's existential phenomenology.

Diplomová práce se zabývá vztahem subjektu a skutečnosti v díle Ladislava Klímy. Klíma zobrazuje realitu jako něco tísnivého, proti čemuž se Já snaží bojovat. Ve svém díle klade skutečnost jako problém; literární postavy stejně jako černé autorské autostylizace se s ní dostávají do konfliktu, který se pokoušejí řešit absurdním jednáním, banalizací reality a heroizací individua. Důležitým aspektem se stává kreativita, v níž subjekt nalézá útočiště před vnějším světem. V samotném aktu psaní pak dochází k sebekonstituci Já, které se bouří proti "principu reality". Podněty k teoretickému uchopení tématu nacházíme jak ve freudovské psychoanalýze, tak v Nietzscheho konceptu heroického člověka, ale i v Heideggerově existenciální fenomenologii.