http://hdl.handle.net/20.500.11956/1924 Theses Thu, 09 Apr 2026 16:29:40 GMT 2026-04-09T16:29:40Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207654 Method of Aristotle's Physics The dissertation analyses the methodology of investigation into principles in the first book of Aristotle's Physics. The goal is to provide comprehensive interpretation of the method by focusing on its outline in the first chapter and tracking its development throughout the text of the first book. The investigation into principles concludes in the seventh chapter, where Aristotle finally uses the method to determine the principles of natural science, which are the privation, the matter and the form. During the reconstruction of methodological advance, I pay attention also to the way Aristotle works with the theories of his predecessors, which play important role in Physics I. Other Aristotle's texts important for the analysis of the method of Physics are also consulted, namely Posterior Analytics, Metaphysics and Meteorology. I discuss different modern approaches to the problem of method in Physics I as well. Nevertheless, the main aim is to understand the problem from the text of the first book itself. At the end of the dissertation, I show how Aristotle's theory solves the great problem of ancient natural science. Key words: Method, principles, scientific knowledge, science, history of science, physics, change, ancient philosophy, Aristotle; Dizertace se věnuje analýze metody Aristotelova zkoumání principů v první knize Fyziky. Cílem je podat zevrubnou interpretaci metody zaměřením se na její náčrt v první kapitole a sledováním jejího postupného rozvoje napříč textem první knihy. Zkoumání principů je završeno v sedmé kapitole první knihy, kde Aristoteles metodu aplikuje a objevuje principy, jimiž jsou zbavenost, látka a forma. Během rekonstrukce metodologického postupu věnuji pozornost také tomu, jakým způsobem pracuje Aristoteles s teoriemi svých předchůdců, kteří hrají ve Fyzice I velmi důležitou roli. Konzultuji také jiné Aristotelovy texty, které jsou důležité pro rekonstrukci metody Fyziky zejména Druhé analytiky, Metafyziku a Meteorologii. Též vedu diskuzi s moderními přístupy k problému metody ve Fyzice I. Nicméně snahou je pochopit problém ze samotného textu první knihy. Na závěr zkoumání ukazuji, jakým způsobem Aristotelova teorie principů řeší zásadní problém antické přírodní vědy. Klíčová slova: Metoda, principy, vědecké poznání, věda, dějiny vědy, fyzika, změna, antická filozofie, Aristoteles Thu, 01 Jan 2026 00:00:00 GMT http://hdl.handle.net/20.500.11956/207654 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207653 Předmětné a nepředmětné myšlení podle Karla Jasperse a Ladislava Hejdánka The present thesis aims to reconstruct and interpret how the topic of objectifying thinking is un- derstood in Karl Jaspers and Ladislav Hejdánek, to identify the limits they attribute to objectifying thinking, to examine the alternatives they propose to it, and to assess the extent to which their respective conceptions are convincing. The thesis first traces the motives that lead Jaspers to con- ceive objectivity as a constrained yet unavoidable medium of all thinking whatsoever. As Jaspers's own alternative to an objectifying approach to thought, his conception of transcending thinking, reason, and the ciphers of transcendence are considered. In each of these cases, the approaches in question cannot overcome the objectifying character of thought; yet they reach its limit and, in their "foundering" upon them, achieve the utmost accomplishment that is possible in relation to non-objectifiable reality. In the case of Hejdánek, the thesis examines his conception of conceptu- ality, from which his critique of objectifying thinking arises. According to Hejdánek, objectifying thinking involves a mistaken suggestion of an ontologically object-like character of reality precisely where reality is not an object that could adequately be set before us. In analysing Hejdánek's reflec- tions on possible...; Předkládaná práce si klade za cíl rekonstrukci a interpretaci toho, jak Karl Jaspers a Ladislav Hej- dánek chápou předmětné myšlení, v čem spatřují jeho meze, jaké vůči němu vidí alternativy, a po- souzení toho, nakolik jsou jejich koncepce přesvědčivé. Postup práce sleduje nejprve motivy ve- doucí k pojetí předmětnosti u Jasperse jako omezeného, ovšem nevyhnutelného média každého myšlení vůbec. Jako Jaspersovu vlastní alternativu k předmětně myšlenkovému přístupu práce in- terpretuje jeho pojetí transcendujícího myšlení, rozumu a šifer transcendence. Ve všech případech se přitom jedná o takové myšlenkové přístupy, které sice předmětnost myšlení nemohou překonat, dospívají však k jejím mezím a ve "ztroskotání" na nich dosahují krajního myšlenkového výkonu, který je ve vztahu k nepředmětné skutečnosti možný. V případě Hejdánka práce sleduje nejprve jeho pojetí pojmovosti, z nějž vychází jeho kritika předmětného myšlení, které podle něj představuje mylnou sugesci ontologicky předmětné povahy skutečnosti tam, kde skutečnost předmětem, který bychom mohli mít adekvátně před sebou, není. Při rozboru Hejdánkových úvah o možném ne- předmětném myšlení pak výklad dospívá k jeho představě metodicky skloubeného zacházení s před- mětnými a nepředmětnými intencemi, v nichž Hejdánek spatřuje perspektivu takového... Thu, 01 Jan 2026 00:00:00 GMT http://hdl.handle.net/20.500.11956/207653 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207650 Osvojování osobní deixe a jeho vztah k sociální kognici a globálnímu jazykovému vývoji The Acquisition of Person Deixis and its Relation to Social Cognition and Global Language Development Mgr. Anna Chromá Abstract Deictic expressions such as this or there are among the first words in a child's lexicon. However, these expressions often exhibit additional, more complex features that are acquired later: (1) the contrast between proximal and distal, where proximity is determined from the speaker's perspective; (2) the contrast of perspectives when the speaker's and listener's viewpoints differ. In person deixis, addressivity plays a specific role. In particular, the interpretation of a non-addressed second person proves to be more complex. Some authors assume that the interpretation of an addressed second person should, on the contrary, be the easiest within person deixis, due to the role of self-ascription, which is also thought to support the primacy of the first person in production. One aim of this work is to contribute to understanding the influence of these intra-individual factors on the acquisition of deictic terms. Person deixis is often interpreted in developmental psychology as a manifestation of self-awareness and other aspects of social cognition. Several studies have demonstrated a positive relation between measures of social cognition and person deixis. A weakness of some of these...; Osvojování osobní deixe a jeho vztah k sociální kognici a globálnímu jazykovému vývoji Mgr. Anna Chromá Abstrakt Deiktické výrazy jako to nebo tam patří k prvním v dětském slovníku. Tyto výrazy se ale často vyznačují dalšími, náročnými rysy, které se osvojují později: (1) kontrastem mezi proximálním a distálním, přičemž proximita se určuje z perspektivy mluvčího; (2) kontrastem perspektiv, pokud se perspektivy posluchače a mluvčího odlišují. U osobní deixe hraje specifickou roli také adresovanost. Zejména interpretace neadresované druhé osoby se ukazuje jako složitější. Někteří autoři předpokládají, že interpretace adresované druhé osoby by naopak měla být z osobní deixe nejsnazší, kvůli roli 'připisování sobě', které má zároveň podporovat prvenství první osoby v produkci. Jedním z cílů této práce je přispět k poznání vlivu těchto intra-individuálních faktorů na osvojování deiktických prostředků. Osobní deixe bývá ve vývojové psychologii interpretována jako projev schopnosti sebeuvědomění a dalších aspektů sociální kognice. Řada studií doložila pozitivní vztah mezi měřítky sociální kognice a osobní deixe. Slabinou některých z nich byl nedostatek kontroly globální jazykové kompetence, která je ale s vývojem sociální kognice obecně provázána. Hlavním cílem této práce je prozkoumat tyto inter- individuální... Thu, 01 Jan 2026 00:00:00 GMT http://hdl.handle.net/20.500.11956/207650 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207648 Representation and Determinability of Meaning 4 Abstract This dissertation offers a systematic philosophical investigation into the representation and determinability of meaning, integrating phenomenological, ontological, and epistemological perspectives. It begins by establishing meaning as both an aspect of lived experience in which things appear as meaningful or meaningless and a pragmatic function embedded in cognitive and communicative practices. A prominent praxis among these would be the praxis of questioning meaning and meaningfulness, which as a self-reflective method discloses fundamental aspects of meaning, namely, its claim to transcendence and its univocity, guaranteed by this claim. The body of the thesis consists of two chapters devoted to ontological and epistemological aspects of meaning, respectively. The underlying theme of both chapters is a characteristic trait of meaning, which is to make a difference - albeit explored from different perspectives. In the chapter on ontology, this aspect is elucidated in logical and formal ontological contexts by means of a concept of individuality without identity (which I presented already in a separate article encapsulating ideas explored here). In the chapter on epistemology, the discussion revolves around determination, collapse and the scope of meaning, and this aspect is presented as a basis...; 6 Abstrakt Tato disertační práce nabízí systematické filosofické zkoumání reprezentace a vymezitelnosti smyslu, přičemž integruje fenomenologické, ontologické a epistemologické perspektivy. Nejprve definuje význam jako aspekt prožité zkušenosti, v níž se věci jeví jako smysluplné nebo nesmyslné, a jako pragmatickou funkci zakotvenou v kognitivních a komunikačních praktikách. Význačná praktika mezi nimi je zpochybňování smyslu a smysluplnosti, neboť jako sebereflexivní metoda odhaluje základní aspekty významu, konkrétně jeho nárok na transcendenci a jeho jednoznačnost, zaručenou tímto nárokem. Hlavní část práce se skládá ze dvou kapitol věnovaných ontologickým a epistemologickým aspektům významu. Základním tématem obou kapitol je charakteristický rys významu, kterým je vytváření rozdílu - i když je zkoumán z různých perspektiv. V kapitole o ontologii je tento aspekt objasněn v logických a formálních ontologických kontextech pomocí pojmu individuality bez identity (který jsem již představil v samostatném článku shrnujícím myšlenky zkoumané zde). V kapitole o epistemologii je tematizována determinace, kolaps a rozsah významu a zmíněný aspekt je prezentován jako základ pro možnost a nepostradatelnost skutečné komunikace. Thu, 01 Jan 2026 00:00:00 GMT http://hdl.handle.net/20.500.11956/207648 2026-01-01T00:00:00Z