http://hdl.handle.net/20.500.11956/1916 Theses 2026-06-12T19:18:37Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/208482 Řeč a smrtelnost: k Heideggerovu promýšlení býti z řeči. Předkládaná disertační práce se zabývá Heideggerovou snahou myslet člověka jako smrtelníka v kritickém vymezení vůči tradičnímu určení člověka jako živočicha nadaného řečí a rozumem. První kapitola se jednak pokouší ukázat, že tuto Heideggerovu pozici lze pochopit adekvátněji, čte-li se ve světle subtilnějšího rozlišení, které kapitola terminologicky zachycuje heuristickým výkladem věcně spřízněných textů třicátých let, a jednak se snaží rekonstruovat otázku, jež k určení člověka jako smrtelníka vede. Druhá kapitola tuto otázku artikuluje na základě Heideggerových textů a přednášek o řeči z padesátých let a vyzdvihuje nosné motivy, které závěrečná kapitola podrobným výkladem přednášky Cesta k řeči (Der Weg zur Sprache) uvádí do souvislosti s Heideggerovým vypracováním jevení spoluutvářeného řečí, v němž je člověk jako smrtelník teprve smysluplný.; This dissertation examines Heidegger's attempt to think the human being as mortal, in critical demarcation from the traditional determination of the human being as an animal endowed with speech and reason. The first chapter seeks, on the one hand, to show that Heidegger's position is more adequately understood when read in light of a more subtle distinction, which it captures terminologically through a heuristic interpretation of thematically related texts from the 1930s; on the other hand, it reconstructs the guiding question that leads to the determination of the human being as mortal. The second chapter articulates this question on the basis of Heidegger's texts and lectures on language from the 1950s and foregrounds the key motifs that the concluding chapter brings into relation-through a detailed interpretation of the lecture 'The Way to Language' (Der Weg zur Sprache)-with Heidegger's elaboration of an appearing co-constituted by language, within which alone the human being becomes meaningful as mortal. 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/208076 Aristotle's Theory of Good Human Life, and Its Relevance Today Tato disertační práce zkoumá, jak Aristotelovo pojetí eudaimonie nabízí způsob, jak kriticky analyzovat nové technologie, se zaměřením na umělou inteligenci (AI) a její využití ve vzdělávání. Aristotelskou etiku lze na AI aplikovat pouze prostřednictvím procesu reinterpretace. Pro svůj přístup jsem vyvinula Protokol sladění ctností (Virtue Alignment Protocol - VAP). Tento rámec je inspirován probíhajícími debatami o aplikovatelnosti aristotelské etiky v moderním světě, který se musí vypořádat s realitou AI. Protokol VAP kombinuje Aristotelův pohled na optimální lidské prospívání s praxí formovanou technologickým prostředím. Jedná se o konceptuální rámec, který zkoumá, jak může technologie potenciálně pomoci lidem posilovat ctnost. Model VAP zahrnuje (1) Mapování ctností, (2) Integraci praktické moudrosti, (3) Kritéria rozkvětu a (4) Reciproční rozvoj. Tvrdím, že musíme rozšířit rámec aristotelské etiky tak, aby zahrnoval rostoucí faktor AI v moderním světě. Na základě výzkumů zabývajících se etikou ctností a technologiemi zkoumám, jak mohou technologie ovlivnit rozvoj ctností, jako je trpělivost, intelektuální pokora či odpovědnost. Současné studie potvrzují model vzájemné provázanosti, v němž tvoří žák, technologie a prostředí jednotný systém. Dále rozvíjím perspektivu, že AI ve vzdělávacím... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/208070 Navigating "Otherness": Czech Travelers and the Discovery of the Balkans (1848-1918) Setkávání s "jinakostí": Čeští cestovatelé a objevování Balkánu (1848-1918) Davor Pavičić, MA Abstrakt Tato disertační práce se zabývá českým cestopisným psaním o Balkáně od poloviny devatenáctého století do počátku století dvacátého se zaměřením na to, jak politické proměny, imperiální rámce a kulturní hierarchie formovaly vnímání tohoto regionu ze strany cestovatelů. Na základě rozsáhlého korpusu publikovaných cestopisů analyzuje studie způsoby, jimiž čeští autoři popisovali Balkán v kontextu úpadku Osmanské říše a vzniku moderních národních států. Práce vychází z teze, že české cestopisné psaní nelze chápat prostřednictvím jednoduché opozice mezi imperiální a národní perspektivou. Čeští autoři naopak artikulovali vrstevnatý pohled, v němž se identifikace s habsburským imperiálním řádem prolínala s projevy slovanské solidarity a národního sebevymezení. Tyto perspektivy nebyly neměnné, ale proměňovaly se v závislosti na regionu, historickém okamžiku a profesním i sociálním zázemí cestovatelů. Novináři, badatelé a úředníci přistupovali k Balkánu s odlišnými očekáváními a narativními strategiemi, což vedlo k rozdílným reprezentacím týchž prostorů. Z metodologického hlediska práce kombinuje detailní textovou analýzu s kontextuální historickou interpretací a opírá se o teoretické přístupy k orientalismu a...; Navigating "Otherness": Czech Travelers and the Discovery of the Balkans (1848-1918) Davor Pavičić, MA Abstract This dissertation examines Czech travel writing on the Balkans from the mid-nineteenth century to the early twentieth century, focusing on the ways in which political change, imperial frameworks, and cultural hierarchies shaped travelers' perceptions of the region. Drawing on a broad corpus of published travelogues, the study analyzes how Czech authors described the Balkans in the context of Ottoman decline and the emergence of modern nation-states. The dissertation argues that Czech travel writing cannot be understood through a simple opposition between imperial and national perspectives. Instead, Czech authors articulated a layered perspective in which identification with the Habsburg imperial order coexisted with expressions of Slavic solidarity and national self-definition. These perspectives were not fixed, but shifted according to region, historical moment, and the travelers' professional and social backgrounds. Journalists, scholars, and officials approached the Balkans with different expectations and narrative strategies, producing divergent representations of the same spaces. Methodologically, the study combines close textual analysis with contextual historical interpretation, engaging... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207867 Kudy ven ze stěn? K myšlení hudby nad rámec estetizujících přístupů s Nietzschem a Heideggerem Předložená disertační práce se věnuje myšlení umění v díle Friedricha Nietzscheho a Martina Heideggera. Soustředí se především na způsob, jakým se oba myslitelé snaží osvobodit od estetizujících přístupů, které redukují komplexitu dění umění a zamezují tak možnosti zahlédnout jeho podstatu. Zvláštní zřetel je brán na hudbu, která estetizující redukci podléhá pravděpodobně nejjednodušeji. Odlišný význam hudby v Nietzscheho a Heideggerově myšlení navíc zajímavým způsobem zrcadlí podstatné rozdíly v jejich pojetí umění a dokresluje jejich specifický vztah v dějinách filosofické tradice Západu. Sledováním problému hudby jsou tak ke slovu přivedeny i širší filosofické otázky pravdy, řeči, vztahu člověka ke jsoucnu vcelku či metafyzického myšlení jako takového. Práce je rozdělena do tří částí. První část se věnuje vztahu hudby a řeči v raném období Nietzscheho myšlení. Má sloužit jako základ pro pochopení význačnosti hudby v celku Nietzscheho filosofie a připravit půdu pro tematizaci Nietzscheho pozdního pojetí umění. Tomu se věnuje druhá kapitola, která souběžně sleduje Nietzscheho pojetí umění jakožto ryzí podoby vůle k moci a jeho Heideggerovu kritickou intepretaci. Na zdánlivém rozporu mezi dějinným určením umění jako protipohybu vůči nihilismu a uchopení umění prostřednictvím "fyziologické estetiky"...; The presented doctoral thesis is devoted to the thought on art in the work of Friedrich Nietzsche and Martin Heidegger. It focuses primarily on the way in which both thinkers attempt to free themselves from aestheticizing approaches that reduce art's complexity, thereby preventing the possibility of grasping its essence. Special attention is paid to music, which is perhaps the most susceptible to aesthetic reduction. Moreover, the different roles of music in Nietzsche's and Heidegger's thinking are interestingly reflective of the essential differences in their conceptions of art, and illustrate their specific relationship within the history of Western philosophical tradition. By examining the problem of music, broader philosophical questions of truth, language, human relationship to the world, and metaphysical thinking are brought to the fore. The work is divided into three parts. The first part explores the relationship between music and language in the early stages of Nietzsche's thought. It aims to lay the groundwork for understanding the importance of music in Nietzsche's thinking and to set the stage for the discussion of his later concept of art. That is the focus of the second chapter, which examines Nietzsche's concept of art as a pure expression of the will to power, alongside Heidegger's... 2026-01-01T00:00:00Z