Faculty of Arts http://hdl.handle.net/20.500.11956/1901 2026-09-28T07:53:37Z 2026-09-28T07:53:37Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/189058 2026-09-28T01:07:13Z 2024-01-01T00:00:00Z

Memories of an Aegean Borderscape: Belonging to Imvros (Gökçeada/Ίμβρος) Zoning in on the Aegean island of Imvros - Gökçeada in Turkish and Ίμβρος in Greek - this thesis deploys the developing 'borderscape' lens to explore socio-political myths of belonging linked to processes of diaspora creation and return. By tracing diverse 'borderscaping' practices which have occurred on Imvros since its post-WWI cession to the newly-created Turkish nation- state and the exemption of its Greek-speaking inhabitants from the 1923 Greco-Turkish population exchange, it highlights a substantial shift between 'hegemonic borderscape' and 'counter-hegemonic borderscape' eras occurring on the island roughly in the early 1990s. Whereas the 'hegemonic borderscape' era is linked to the multifaceted impact(s) of Turkish nation-building on the forced displacement of Imvros' Greek-speaking inhabitants - and thus the parallel creation of the Imvriot diaspora - primarily between the 1960s and 1980s, the 'counter-hegemonic borderscape' era is instead linked to the unfolding diasporic return movement which has been partaken in by some members of the Imvriot diaspora since the early 1990s. Data for this thesis also draws on 42 interviews and 33 mental maps collected from first, second and third-generation members of the Imvriot diaspora who agreed to participate in a grounded theory ethnography conducted in...; Tato disertační práce se zaměřuje na ostrov Imvros v Egejském moři - turecky Gökçeada a řecky Ίμβρος - a využívá rozvíjející se "hraniční krajinu" ke zkoumání sociálně-politických mýtů příslušnosti spojených s procesy vzniku a návratu diaspory. Sledováním rozmanitých úprav hraniční oblasti ("borderscaping practices"), k nimž na ostrově Imvros docházelo od jeho postoupení nově vzniklému tureckému národnímu státu po první světové válce a osvobození jeho řecky mluvících obyvatel od řecko-turecké výměny obyvatelstva v roce 1923, poukazuje na podstatný posun mezi "hegemonickou hraniční krajinou" a "proti-hegemonickou hraniční krajinou", k němuž na ostrově došlo zhruba na počátku 90. let 20. století. Zatímco éra "hegemonické hraniční krajiny" je spojena s mnohostranným dopadem (dopady) tureckého budování národa na nucené vysídlení řecky mluvících obyvatel Imvrosu - a tím i na paralelní vytvoření imvrijské diaspory - především mezi 60. a 80. lety 20. století, éra "proti-hegemonické hraniční krajiny" je naopak spojena s rozvíjejícím se hnutím za návrat diaspory, kterého se od počátku 90. let 20. století účastní někteří členové imvrijské diaspory. Podklady pro tuto práci tvoří také 42 rozhovorů a 33 kreslených map získaných od příslušníků první, druhé a třetí generace imvriotské diaspory, kteří souhlasili s účastí...

2024-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/213053 2026-09-27T01:09:41Z 2026-01-01T00:00:00Z

Reflexe žité kultury studentů na pražských vysokoškolských kolejích pro nemajetné v letech 1918-1948 The dissertation analyses student experienced reality at four Prague dormitories for destitute university students between 1918 and 1948, extending to 1952 in some cases. The dormitories are understood not merely as institutions of social welfare and student accommodation but also as specific social and cultural spaces in which ideas about studenthood, democracy, citizenship, and the future of the republic were negotiated and enacted, while a distinctive collective dormitory identity was simultaneously formed. The dissertation is theoretically grounded in the concept of experiential reality and Serge Moscovici's Theory of Social Representations and Communication. It draws on archival sources, periodicals, memoirs, works of art, films, radio and television broadcasts, and other contemporary materials. One of its principal findings is the identification of a mechanism of signification through which students and their institutions came to be perceived, in particular contexts, as actors whose importance transcended their immediate social position. The dissertation further demonstrates that student self-government was understood by some students as a practical realization of democratic principles and that the mobilizing potential of the interwar student body may have grown not only from extraordinary...; Disertační práce analyzuje studentskou žitou kulturu na čtyřech pražských kolejích pro nemajetné vysokoškolské studenty v letech 1918-1948, respektive 1952. Koleje chápe nejen jako instituce sociální péče a ubytování, ale také jako specifické sociální a kulturní prostory, v nichž se utvářely představy o studentstvu, demokracii, občanství a budoucnosti republiky a současně vznikala kolejní kolektivní identita. Teoretickým východiskem práce je pojem žité kultury a Teorie sociálních reprezentací a komunikace Serge Moscoviciho. Výzkum vychází z analýzy archivních pramenů, tisku, pamětí, uměleckých ztvárnění, filmů, rozhlasových i televizních pořadů a dalších dobových materiálů. Jedním z hlavních zjištění je identifikace mechanismu zvýznamnění, prostřednictvím něhož byli studenti a jejich instituce v určitých situacích nahlíženi jako aktéři přesahující svůj bezprostřední společenský význam. Práce dále ukazuje, že studentská samospráva byla částí studentů chápána jako realizace demokratických principů a že mobilizační potenciál meziválečného studentstva mohl vyrůstat nejen z mimořádných událostí, ale také z každodenních praktik samosprávy a spolkové činnosti. Současně analyzuje formování kolejní identity založené na sdílené zkušenosti, tradicích, mezilidských vztazích nebo vyprávění. Práce přispívá k...

2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/213051 2026-09-27T01:03:46Z 2026-01-01T00:00:00Z

Česko-polské vztahy 11. a 12. století pohledem soudobých kronikářů se zvláštním důrazem na kroniku Wincenty Kadłubka The submitted dissertation examines the reflection of Bohemian-Polish relations in the eleventh and twelfth centuries as represented in the medieval historiography of both countries. On the Bohemian side, the analysis focuses on Cosmas of Prague, the so-called Canon of Vyšehrad, the Monk of Sázava, the Annals of Hradiště-Opatovice, and the Chronicle of Vincentius. From the Polish milieu, the reflection of these relations is studied in the works of Gallus Anonymous and Master Vincentius Kadłubek. The dissertation aims to determine how these sources portray Bohemian-Polish relations, what their authors may have known beyond what they explicitly recorded, what narrative strategies they employed, and whether a stereotypical image of the neighbouring natio emerged within either the Bohemian or Polish historiographical tradition. Although previous scholarship has addressed the views of some of these sources on Bohemians, Poles, or their mutual relations, they have not yet been examined in such a comprehensive and systematic manner. The dissertation demonstrates that all the works under consideration possessed a far deeper knowledge of Bohemian-Polish relations than they explicitly convey. At the same time, it shows that the silence concerning a number of events was often the result of carefully...; Předkládaná disertační práce se zabývá reflexí česko-polských vztahů 11. a 12. století ve středověké historiografii obou zemí. Z pramenů české provenience byl analyzován pohled Kosmy, tzv. Kanovníka vyšehradského, Mnicha sázavského, Letopisů hradišťsko-opatovických a Letopisu Vincencia; z pramenů polské provenience byla tato reflexe zkoumána v dílech Galla Anonyma a mistra Vincentia Kadłubka. Cílem práce bylo zodpovědět otázku, jak tyto prameny reflektují česko-polské vztahy, jakými informace mohli jejich autoři disponovat nad rámec uvedených sdělení, jaké narativní strategie uplatňovali a zda v českém či polském historiografickém prostředí dochází ke vzniku stereotypního obrazu sousedního natio. Přestože dosavadní bádání věnovalo pozornost pohledu některých z uvedených pramenů na Čechy, Poláky či jejich vzájemné vztahy, takto komplexní analýza dosud provedena nebyla. Disertace ukázala, že všechna sledovaná díla disponovala o česko-polských vztazích podstatně hlubšími znalostmi, než jaké prezentují. Zároveň bylo doloženo, že mlčení o řadě událostí bylo výsledkem narativních strategií. V otázce formování stereotypního obrazu bylo prokázáno, že Kosmova výrazně negativní charakteristika Poláků nebyla dalšími českými kronikáři přejata. Naproti tomu v případě polských pramenů je situace složitější a v...

2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/213050 2026-09-27T01:05:39Z 2026-01-01T00:00:00Z

Proklínací destičky pozdní antiky Up to one quarter of all discovered curse tablets has been dated to Late Antiquity. In addition to individual finds, extensive hoards are also attributed to this period. The aim of this thesis is to analyse this chronological phase of using the magical practice of curse tablets as a means of ensuring the fulfilment of one's objectives, viewed from archaeological, epigraphic, iconographic, and religious-studies perspectives. This period differs from the preceding ones primarily due to the application of the so-called Edict of Milan. It is therefore examined partly through the lens of ancient Christian scholars- specifically, their explanations of magic and the position of magicians in the ancient world. During the consolidation of Christianity, curse tablets continue to appear. Apart from magic itself, they remain strongly connected to the original Greco-Roman deities-Hermes (Mercury), Persephone, Hades, Demeter, and others-as well as with oriental gods and goddesses such as Isis or Magna Mater. Gradually, however, elements of the Christian religion begin to infiltrate this magical ritual. This includes, for example, names from the Old Testament.; Až jedna čtvrtina všech nalezených proklínacích destiček byla datována do pozdní antiky. Vedle jednotlivých nálezů jsou do tohoto období datovány i rozsáhlé depoty. Cílem práce je analýza tohoto chronologického úseku užívání magické praktiky proklínacích destiček k zajištění prosazení svých cílů, a to z pohledu archeologického, epigrafického, ikonografického a religionistického. Toto období se oproti předchozím liší především v aplikaci tzn. ediktu milánského. Je tedy nahlíženo částečně optikou antických křesťanských myslitelů. Jejich vysvětlení magie a postavení mágů v antickém světě. V době ustátňování křesťanství stále nalézáme proklínací destičky, které jsou, kromě magie jako takové, vysoce spjaty s původními řecko-římským bohy - Hermés (Merkur), Persefoné, Hádés, Démétér apod., a také s bohy(němi) orientálními (Isis, Magna Mater). Postupně se však i do tohoto magického rituálu vkrádají prvky křesťanského náboženství. Jedná se např. o jména ze Starého zákona.

2026-01-01T00:00:00Z