,/ Posudek oponenta díplomové práce Bronislava Tomanová Szamosiho re habil itační pěvecká metoda (Zkušenost s je j ím využitím ph nápravě hl asových vad a poruch u nás. Oponent RNDr. Zbyněk Blecha, Csc.). Dipiol1lantka v úvodních poznámkách a úvodu samém vylíčila postupn)' vývoj svého z jmu, kter)' vyústil ve stanovení tématu a cíle práce , í. popisu a sledování výsledků jedné rehabilitační metody , která se u nás aplikuje . Odbornou veřerjností je metoda uznávaná, při tom ale neni obecně povědomá. Foni atry nejspíše není aplikována vůbec. Zde bych snad mohl autorce vytknout, že již tak krátký čas, který student při řádném zadáni di pl omového úkolu na vypracování má, se zkrátil na tři měsíce aktivního pozorování, ne?: téma skutečnč vykrystal i zova lo, takže ji žnepřerostlo do vlastního pokusu. Tato výtka by ale ode mile byla strašně nespravedlivá. Diplomantka pronikla hluboko do dané problem.atiky. Již jen nutností sestudovat kvanta odborné literatury vydávané v průběhu posledn ích nejméně 50 let by mohlo poslouž,it svým vzomým zpracováním jako východisko dip lo mové práce jakéhokoliv zadání v oboru hlasové výchovy a pěvecké přípravy. Při tom tato část úkolu s řadou vlastních obrázků je rozsahem naprosto vyvážená s dalšimi oddíly práce. I zde je obdiv uhodné, co autorka v tak krátkém čase pak vykonala. Navázala kontakt s řadou pěveckých pedagogů, navštěvovala hodiny s problémovými i neproblémovými studenty těchto učitelů. Di skutovala s nimi o jejich vývoji a potížích, pohdili.l zvukový a obrazový materiál k dokumentaci ( řada CD a DVD). Co ale považ, uji za největší pří nos nej en pro autorku samu je, že dokázala přimět tyto učitele, i.lby jí odha1iii své " profesní soukromí". Ke kontaktu s j jich žáky se ještě vrátím, ale před tím chci důtiaznit i foniatrickou kontrolu manipulační techn iky používané při této popisované metodě (sní mky funkce vlastních hlasivek). To je neobyčejně přínosné pro studentku, orig i nální s ímky ale pi·esvědčujíájkritiky. To je základní přínos práce, originální snímky. Další součástí práce je anketa s " napravovanými" studentkami. Autorka s nimi uvážJivě pracovala systérnem dobře promyšlených otázek , získala sije ( a to nejen pro naqhrávky), ale lidsky tak, že otevřely svá srdce a sdělovaly nejniternější pocity, váhání, doufání v době nejhlubší krise i po jej ím pi'ekonání, kdy se jim začínaj í otevírat nové, namnoze překvap i vé pespektivy. V odborné pěvecké i historické li teratuře se občas popisuj í případy zázrac2ného u7díaven í zpčváků, kteří ztrat ili hlas. Hovoří se o přerušení kariéry, hluboké analýze pří či n těmito postiženými, nápravl1)lch cvičeních, slavném návratu ke kari éře neho aiespoň vynikající pedagogické činnosti . Jak k tomu dospěli nelze ale nikde vypátrat . U nás např . pan profesor Vašek 7.úračně vedl a nap ravoval hlasy.Ale jak?, jeho žáci tonedokázali, byť se pokoušel i a o metodě psali ze své zkušenosti. Sami většinou po odchodu pana profe sora dopadli neslavně. Já nejsem přítel mani pulačních metod vedení hlasll a jeji vbybudování, či pos tavení II zdrav)'c h jedinců. Jsem rád, že právě v tom se shoduj i s autorkou práce. Na druhé straně uznávám, že Szamosiho meto da nápravy je jednoduchá a může být účinná, což si autorka v budoucnu ověI-í. Každá náprava hlasu je dlouhodobý proces a učitel i student musí být trpěl í \)1, v 's ledk y ne.i sou jisté . Soud ím, že kdo to chce dělat, měl by se věnovat jen této práci. Diplomantka má nie dostatek vloh i k vlastní umělecké práci a musí dobře svou budoucí dráhu uvM:ít. Závěrem: Když zpětně po sobě posudek čtu, vidím, že by jej takto nějak měl for mulovat spíše vedoucí učitel práce, než oponenLNemohu si pomoci, jsem však v naprosté shodě s formulacemi a názory v příspěvku presentovanými . Při obhajobě by tedy diskuse měla být vedena např. se záměrem rozebrat typologi i a druhy pčveck)ich hlasů dospělých, resp. pod le výběru autorky dětských, či adolescentních hlasů, jak poznat kontratenora apod. Zejména je dů ležité , jak pedagog pozná u mladého adepta budoucí hlas, aby jej od počátku správně vedl, jak poslouchá svůj vnitřní hlas jakýsi pěvecký hmat a jak to vše může kontrastovat s momentální barvou hlasu mladého člověka . V tomto směru očekávám od diplomantky zasvěcený komentář a diskus i Jinou možností-námč1emjsou staré pěvecké školy.jejich představiteJé a z h istorie některé ty případy zázračného uzdravení narušených hlasů nebo ku l tivování defektních znění u některých pro.ievú pěvců. Diplomová práce je přínosná obecně, ,je pečlivě vyvedená, byla časově, materiálně i finančně nákladná. Je hez chyb a se všemi náležitostmi, přiměřeného rozsahu (81 stran přílohu Ivořá 2eD, 4 DVD, vybavení je doplněno 3 I obrázky, z toho 20 vlastními kresbami a fotografiemi autorky včetně I I foniatr ickým i snímky), Zpracování je východiskem pro následnou odbornou dráhu slečny Tomanové. Práci navrhuji klasifikoval známkou V.Vborl1ě --- V Praze dne 2, května 2006